Orginální

Ferda rozpačitě obrací promočený zápisník.
„Já nevím, ale to jste po sobě museli házet zrovna naší kuchařkou?“ povzdechne si.
„Kuchařka je pro žabaře,“ utrousí Riki, „dívej, máme brambory, máme cibuli, marmeládu, jabka...“
„Nezpochybňuju tvou michelinskou hvězdu, ale marmeláda do guláše?“
„...česnek, tamhle roste něco, co je... možná... pažitka,“ nenechá se přerušit Riki a rázuje po kuchyni.
„Takže... Brambora...,“ mumlá Ferda.
„Bereme.“
„Cibule...“
„Šup tam s ní,“ energicky máchá vařečkou Riki.
„Hraboš,“ zařve Ferda přehrabující se v bedně.
„Hoď ho do hrnce,“ přitaká Riki bezmyšlenkovitě.
„Riki,“ odvětí Ferda výhružně, „oficiálně tě – v zájmu veřejného zdraví – přeřazuju z kuchyně na údržbu latrín.“

They were always life-changing. And what a role they played in his love life!
Under quarantine again, he was sitting on the floor, crumpling up concert tickets he had found in a box. The first kiss; the first hangover; the last kiss; falling in love; falling out of love...
He put them aside and found others saved online. A memory here, a memory there.
Until he found that one.
The one when he almost got ran over.
The one when he scarred his leg.
The one when his heart broke to pieces he was still trying to retrieve until today.