Profesionálové

„TARDIS by nás nepustila nikam, kde je doopravdy nebezpečno,“ uklidňoval Doktor vlnu znepokojení.
„Neříkal jsi, že je mírně poškozená? Co zahrnuješ pod pojem mírně?“ vyjasňovala si Lisa.
„Jen nefunkční chameleónní obvod a občasná nespolehlivost časoprostorové orientace,“ odmávl nonšalantně. „Pojďte, užijem si!“
„Víš… je skvělé, že se snažíš najít co nejzajímavější kout světa. Fakt si toho vážíme. Ale v posledních dnech jsme pořád bojovali o život. Ocenili bychom něco klidnějšího,“ pronesla Alison se svým upřímným úsměvem.
„Aha… chápu,“ zamumlal Doktor.
„Při hledání nové destinace bys nám mohl vysvětlit, k čemu potřebuješ antikoncepci pro veverku,“ zamávala Hermiona krabičkou, kterou našla v knihovně.

Zatímco se ostrované zabydlovali, Doktor se domlouval s TARDIS. Chtěl své stádo společníků překvapit.

„Nech dvě ženský pohromadě a máš jistotu, že přijdou třikrát později, než kdyby byla každá sama…“ pronesl Greg, když se v hlavní místnosti objevily Margaret s Lisou.
„Chyběly jsme ti?“ zamrkala na něj Margaret.
„Připraveni na dobrodružství?“ přerušil je Doktor dřív, než se rozjedou.

TARDIS nabídla pohled na přibližující se seskupení.

„Ty jsou maličké!“ nadchla se Ginny.
„A oválné. Myslel jsem, že planeta musí být kulatá,“ divil se Ray.
„Tolik a všechny stejné. Nádhera,“ jásala Hermiona.
„Každý se usadíme na jedné a bude klid…“ zakončil Severus.

„Grangerová!“ zavrčel Severus zlověstně a snažil se strhnout z hlavy tu děsivou houni.

Marně, Ginny ji v mezičase nenápadně připevnila lepícím kouzlem.

„Rozkaz zněl jasně,“ podotkla Hermiona nevinně. „Doktor řekl, že se máme převléknout.“

Pochopil potřebu protikouzla a sundal paruku. Zároveň si připomenul, že ta zatracená smečka se ho nebojí a že prskáním je spíš pobaví.

„Domníval jsem se, že i nejzabedněnější Nebelvír dokáže identifikovat přání hostitele, abychom se civilizovaně oblékli. Nikoli vystrojili jako na maškarní,“ utrousil a kroutil hlavou, jakože ho hluboce zklamala.

Hermiona si zkousla ret. Vypadalo to, že se za svůj vtípek zastyděla. Malé vítězství, ale potěší.

Vyložili lví dámu s mimčem. Šlo do tuhého.

„Kam dál?“ zavířil Doktor kolem ovládacího panelu TARDIS. „Londýn, New Jersey, Korea?“

Odpovědí mu bylo vrtění hlavou, slzy, oči zabořené do podlahy.

„Nechci se rozloučit jako první,“ fňukla Margaret vyjadřujíc pocity všech.
„Myslel jsem, že jste chtěli z Ostrova odejít,“ podotkl.
„Chtěli… ale…“ rozpřáhl Bodie ruce.
„Nevědí, co chtějí, ale nedají si pokoj, dokud to nedostanou,“ ušklíbl se Doktor. „Tohle obvykle platí jen pro jedno pohlaví.“
„Nebuď sexista,“ šťouchla ho Hermiona.
„Tahle… loď,“ rozhlédl se významně House, „je opravdu velká.“
„Jako doma…“ zareagoval Doktor.

Tolik společníků najednou nikdy neměl… ale proč ne?

„Náš pátrací tým se tehdy nevyznamenal. Když jsme s Rayem vtrhli do domu, čekala tam desítka zabijáků,“ líčil Bodie dramaticky, užívaje si obdivný pohled své… tedy dívky, kterou hodlal sbalit.

Ale to nás nezastavilo řekl si v duchu Ray v roli tichého pozorovatele.

„To nás samozřejmě nezastavilo. Většinu jsme vyřídili, ale dva utekli do sklepa a odtamtud nás měli jako na dlani. Stěna, podél které jsme postupovali, byla jako řešeto. Jeden tam vysázel celý zásobník. Sedm kulek, pěkně vedle sebe. Naštěstí jsem všem uhnul.“
„Jsi ohromně šikovný,“ zavzdychala obdivně. „jen by sis možná měl zopakovat počty…“

Ray se zadusil pivem…

Den první
„Jdeme na pivo?“
„Promiň, dnes nemůžu, mám rande s Ann.“

Den druhý
„Co to máš na sobě?“
„To mi koupila Ann. Až na tu barvu dobrý, ne?“

Den třetí
„Všimnul sis té zrzky?“
„Jaké?“

Den čtvrtý
„Z tebe se stal vegetarián?“
„Ann mi připravila svačinu. Chceš ochutnat?“

Den pátý
„Kam ten spěch?“
„Musím doma uklidit, přijde Ann.“

Den šestý
„Dnes ale snad do hospody půjdeš?“
„Tak jo… ale maximálně na dvě piva.“

Den sedmý
„Nasedej, spěcháme.“
„Bodie, ne tak rychle. Chceš nás zabít?“
„Vlastně proč ne…“ utrousil kysele. „Jak tě tak sleduju, rozhodně lepší být mrtvý než ženatý…“

Píšu jim samá prima dobrodružství a oni, místo aby to ocenili, jen frflají, povzdechnu si. A vyrazím jim vynadat osobně.

„Čau krásko, kam ten spěch?“ ozve se za mnou.

Bodie… to jsem si mohla myslet. Můj největší oblíbenec, který ale dokáže být otravnější než House se Snapem dohromady.

„Jdu někoho zabít,“ oznámím mu klidně.
„Hodláte dotyčného… který si to nepochybně zaslouží… umlátit k smrti vejci, které nesete v košíku?“ přidruží se k nám nenuceně již jmenovaný Snape.
„Očividně,“ oplatím mu jeho oblíbenou hláškou.
„Jen do nich, Angie!“

Ale ne… jsem na tom natolik špatně, že mi musí fandit zrovna Alison?

"Co myslíš, ví to o nás Cowley?"
"Blázníš, kdyby věděl, už dávno by nás vyrazil."
"Asi máš pravdu. Ale...," Bodie se potutelně usmál a vášnivě Doyla políbil. Přitáhl si ho do náruče a začal se s ním pomalu milovat.

Měli volno. Ale to Cawleymu nebránilo Bodieho vyburcovat a nařídit mu, aby s sebou dotáhl i Doyla. A tak ho jel vyzvednout. Čekal, než se osprchuje. Z nudy si na stole našel knihu s názvem "Zpovědnice". Nahlédl do ní.
Byl to Rayův deník. Chtěl ho zavřít, ale všiml si svého jména a tak si kousek přečetl.

"Další dvojité rande s Bodiem. Doufám, že bylo poslední. Už se dál nemůžu dívat, jak cukruje s jinými ženami. Ničí mě to. Tak moc ho miluju..."

V tom vyšel Ray z koupelny.
S hrůzou zíral na Bodieho, jenž se skláněl nad jeho deníkem.
"Ray?"

Byla dokonalá. Tentokrát skutečně našel tu pravou a jen tak ji nepustí. Nenechal na ni šáhnout a neustále ji opečovával.
Ostatní žoldáci si z něj utahovali a neustále se ptali, kdy bude svatba a jestli můžou jít za svědky.
Znovu mu zachránila život. Jemu a Martymu, Bůh jí žehnej. Nedokázal ani popsat, jak moc se na ní stal závislým.
Když ji držel, měl pocit dokonalého štěstí. Padla mu akorád do ruky, jako by ji stvořili přímo pro něj.
Sice měl ještě jednu, kterou občas používal, ale s tou nebyla žádná legrace.
Ale tahle byla zkrátka dokolalá...

...ta Bodieho nová bouchačka.

Už to tam nemohl vydržet. Nešlo to. Vídat ty Rayovy úsměvy. Těšit ho po nevydařených vztazích, že příště to bude lepší, když sám chtěl být tím příště.

Sebral se a vyrazil do Konga. Prý že tam shánějí žoldáky. A i kdyby nehledali, dobrý žoldák najde práci vždycky.

Zmlátili ho. Zlámali mu ruce. Pořezali ho a hodili ho do kobky. Dostal se z toho. Dostal se i z dalších akcí.
Přišel o většinu věcí. I o těch pár fotek, které si vzal s sebou.

A tak jediné, co mu nakonec zbylo, byla vytetovaná růže na paži, jejíž střed protínalo Rayovo jméno.

Zíral do stropu a usmíval se. Byl se sebou spokojený. Koneckonců neměl čeho se bát. Jeho budoucnost byla více než slibná. Do pětadvaceti si bude užívat. Pak najde tu pravou dívku, se kterou bude ochoten strávit zbytek života, ožení se s ní, pořídí si dvě děti, (možná tři, když ty dvě budou dívky) najde si dobrou práci. Usadí se. Ačkoli mu bylo dvacet, dokázal snít nad idylickým stářím v rodinném domku, u krbu, s manželkou a šálkem dobrého čaje.

Teď mu posměšně říkají stará škola. Ten, co se nikdy nezamiloval. Ten, co se nikdy neusadil. Ten dědek z CI5. Cowley.

"Tak už ty zatracený dveře otevři." Vztekal se Doyle.
"No moment, na mistra nemůžeš spěchat." Uculil se Boddie.
"Kde ses to vůbec naučil? Počkej, já to radši nechci vědět."
"Když pominu některé svoje kontakty, tak jsem se po škole musel něčím živit. Ne nadarmo mi v partě říkali Zámečník." Další Boddieho uculení.
"Že sem se ptal." kroutil Ray nevěřícně hlavou.
"Tak, a je to. Račte vstoupit, vaše milosti."
"Ty!"
"Co já? Měl bys mi poděkovat. Ale stejně sme to mohli nechat na večer, převlíct ses moh u mě."
"Tak ti teda děkuju a teď už běž."
"A snídaně nebude?"
"Bodie!"

„Vybral jsi skvělou restauraci, Wille. Ta romantická atmosféra…“
„To jo…“
„Jsi prostě skvělý.“
„Myslíš?“
„Víš, jsem s tebou moc ráda.“
„Hm…“
„Cítíš to stejně?“
„Co? Jo… jasně…“
„Uvažovala jsem… no, o naší budoucnosti. Napadlo mě…“

V kapse mu pípla vysílačka. S omluvou se vzdálil.

„3.7 slyší. Co se děje, Kudrnáči?“
„Našli tu bombu. Je na dně jezera v Hyde parku. Cowley chce…“
„… abychom tam šli my,“ doplnil Bodie. „Dorazím zhruba za půl hodiny.“
„Ale co tvoje rande?“ nechápal Ray ochotu svého parťáka.
„Věř mi, že případná smrt v hlubinách se mi momentálně jeví jako lákavá alternativa…“ zhodnotil Bodie průběh večera.