DMD č. 27. pro 27. 4. 2026. Téma: Zbabělá rošáda

Přijde kostelník ke zpovědi, vleze do zpovědnice a farář se ho ptá: „Kdo mi chodí do zahrady na jablka?”

„Tady není nic slyšet, pane farář,” huláká na to kostelník.

Farář se nenechá odradit a pokračuje: „Kdo mi chodí do sklepa na mešní víno?”

Kostelník zase hlasitým voláním odpoví: „Tady není slyšet, co říkáte, pane farář!”

„To není možné, to si musím ověřit,” zavrtí hlavou farář. „Pojď, vyměníme si místa.”

Farář si vleze do zpovědnice, kostelník se jde posadit na jeho místo a ptá se: „Kdo mi chodí za starou?”

Farář na to zakřičí: „Máš pravdu, tady fakt není nic slyšet!”

“Pane Eversley, můžete nám vysvětlit, proč jste klečel u pana Needlese, a ještě když vešla policie do pokoje, tak jste na něj řval, cituji: ‚Ty prolhaný šmelináři, pokud mi neřekneš, kde je, tak tě na místě zabiju…‘ A to i za situace, kdy byl pan Needles již mrtvý.“

„On mi měl zprostředkovat koupi Tizianova obrazu. Experti potvrdili pravost, a tak jsem obraz koupil. Jenže před doručením mi pan Eversley obraz vyměnil za kopii a ten lump ho prodal podruhé. Jakmile jsem zjistil, že jde o podvod, tak mi po konfrontaci zbaběle tvrdil, že obraz je pravý. Dostal, co mu patří.“

Ten výkřik slyšeli oba. Šichtus se bez váhání rozběhl uličkou, Fred vyrazil zpátky do Dvora pro posily.

Ulička vyústila na malý plácek, kde se u nízké zídky krčila žena, proti ní chlapík se samostřílem. Šichtusův výraz ztvrdl.

"Hej! Odhoď tu kuši a ukaž licenci!"

Chlapík se otočil. Jeden strážník? Jen s obuškem? Zamířil na něj.

"Tohle je moje licence," zavrčel a stiskl spoušť.

Šichtus viděl všechno zpomaleně. Mužův úšklebek, letící šipku, které se velice snadno vyhne...

***

V Dunmanifestinu, na rozměrném hracím plánu, bylo vidět všechno do nejmenšího detailu.

"Jsem na tahu."

Osud, se samolibým výrazem ve tváři, prohodil dvě figurky.

"Potřebuju..."
Jan vyhodnotil situaci a beze slova sáhl pro koňak. Kantorka polkla doušek a trochu nesouvisle spustila: "Jak víš, fyzikář vymázl. Ředitelka si mě zavolala a povídá: převezmete Ctiborovu třídu. A protože nemáte pedagogické vzdělání, musíte učit v tandemu. Seznamte se se svou parťačkou. Fajn, otevřu kabinet, a tam sedí... Fendra!"
"Fendra?"
"Moje učitelka na gymplu! Postrach třídy! Ještě po těch letech jsem se rozklepala jako sulc! Já s ní učit nezvládnu! Nechceš to vzít za mě?"
Zavrtěl hlavou. 
"Takže... opravdu musím?"
Kývl.
"Kdo ji sakra ředitelce dohodil?"
Kavárník uložil láhev na místo. Hluboký předklon mu umožnil skrýt vědoucí úsměv.

Nečinnost ubíjela. Zpočátku zdvořilostní návštěvy pana Laytona se postupem dnů změnily v živé pracovní debaty.
„Kapitán Grenville tvrdí, že ho postihla náhlá slabost. Všechno hodil na poručíka Cardena,“ spustil hned ve dveřích.
„Tak slabost...“ ušklíbla se.
„Pomozte mi vstát.“
„Je to rozumné, madam?“ 
Pan Layton zalitoval, že nemlčel. Byl si docela jistý, že doktor Dobbler by to neschválil. 
Frances však nežádala o svolení.
Na palubě Skřivánka panoval čilý ruch. Chiméra mu zdatně sekundovala.
„Možná by se ta Grenvillova slabost mohla protáhnout,“ zhodnotila, než se jí zatmělo před očima.
„Myslím, že je na čase se vrátit, madam,“ pronesl, když ji podpíral.

Nečekaně suplovala za ředitele Šebestu, který musel narychlo odjet. 

„Pavle, co jste probírali minule?“

„Soudruh ředitel nám vykládal o bitvě u Rafie. Říkal, že je to jediná známá bitva, kde se spolu střetli indičtí a afričtí váleční sloni.“

„Takže taková antická tanková bitva,“ vložil se do toho nadšeně jeho soused.

„Přesně! Akorát ti afričtí sloni se prý těch indických báli, a tak zbaběle utekli. Ale egyptský faraon Ptolemaios stejně nakonec tu bitvu vyhrál.“

„Dobře. Díky.“ V duchu zaúpěla. Nemůže jim přiznat, že o téhle bitvě v životě neslyšela! Čím jen zaujmout? „Pohřební zvyky egypťanů jste už brali? Jak probíhala mumifikace?“

Horizont propichovaly štíhlé minarety a Majestic výrazně zpomalila. To, co civilové viděli jako osamělého pochrupujícího retrívra, byli dva nefilim skrytí runou. Opírali se o zábradlí a jemně se dotýkali.
Matthewovo srdce bilo jako splašené. Věděl, že jakmile se Sylvain dotkne suché země, změní si identitu a zmizí. Stačila tři slova: "Zůstaň se mnou". Ale strach z odmítnutí ho naprosto paralyzoval.
Náhle dostal nápad. 
Nastrčil před sebe vyplašeného Oscara.
Pes vyštěknul a Sylvain zvedl obočí.
"Věc se má tak," začal Matthew, "že tady Oscar se zamiloval. Potřebuje vás po svém boku. V Londýně."
Sylvain mu jemně zvedl bradu.
"Také tě miluji."

"Podívejte, mladá dámo...",

"Svatá!"

"Ehm... svatá dámo, chápu, že to nechcete prožívat znova..."

"To nechci! Kdyby vás spolkl ďábel v podobě draka, taky byste nechtěl!"

"Jistě, ale..."

"Ona nebyla taková legrace se z něj dostat, víte? Vevnitř to bylo pěkně hnusný!"

"...no..."

"Takže s žádnou ohavnou příšerou na obraze nebudu! To si pište!"

"... jenže..."

"Ať je malý!"

"Madam, má to být ďábel!"

"Malý a ďábelsky roztomilý? Vy jste tady malíř... Tak mu udělejte třeba rudé oči!"

Mistr Holbein si povzdechl. Se světicí se hádat nechtěl.

Podle toho, co viděl u kolegů, vždycky vyhrála.

Roztrhal skicu děsivého ďábla a začal znova.

Oliver s Tomem doběhli trpaslíka. Stál tam jako omráčený, levá tvář mu rudla a zíral na Petru. Nils vypadal neméně vyděšeně. Sekera ležela neškodně v trávě.

"Myslel jsem, že bych se měl bát spíš Henrika... Teď se neodvážím přiblížit kvůli tobě..." zíral Olík na dívku.

"Zkoušky na černý pásek mám už o prázdninách, tak jsem ve formě," pokrčila rameny Petra.

"Co se děje?" vzpamatovával se Nils.

"Teď je nejlepší čas si to vyříkat," začal Tomáš. "Henriku, jsi trpaslík?"

"Hořící sekera ti jako důkaz nestačí?"

"Pravda, to byla hloupá otázka. Nilsi, jsi elf?"

"Na mou duši nejsem!"

"Cože?" ozvalo se sborově.

"Co je to vlastně rošáda?"

"To je Sildrenistický kouzlo," prohlásil znale Fleuriot. "Pamatuješ jak jsme pronásledovali toho čorkaře, co se nás pokusil okrást na trhu v Eldosilu?"

"Jo, ten šmejd kterýho už jsem málem dohnal, a pak jsem si naběh do zdi baráku a Jorcha mě ještě přiklepla ze zadu? Ještě teď mně frňák bolí!"

"Tak to bylo ono. On se teleportoval pryč, ale na jeho místě po něm zůstala iluze pohybující se stejně jak on, ve chvíli přenosu."

"A já myslel, že iluze je ta stěna, když jí proběh."

"Příště až zas uvidíš někoho vbíhat do zdi, dávej majzla."