Henrikův studentský život

"Ahoj, Nilsi! Ty máš hrozně rád přírodu, že?" přiběhla za elfem Petra. "Moje máma pracuje v botanické zahradě, jako pěstitelka vodních květin. Nechceš se podívat, jak kvetou třeba... eh... korály?"

Nils na ni upřel opovržlivý elfský pohled a pronesl: "Korály nekvetou. Jsou to živočichové."

"A jo, já myslela ty kytky s bílými květy a velkými kulatými listy na hladině, ty... lopuchy!"

Elfovy oči se obrátily v sloup.

"Víš, já těm kytkám moc nerozumím, ale stejně bychom mohli jít někam jinam, třeba do kavárny..."

"Ale proč, prosimtě? Vždyť je tady tak hezky. Vysoké stromy, krásně zelená tráva, zpívající ptáčci, hořící sekera..."

"Aha!" zpozorovali Henrika s Nilsem i Olík a Petra. Trpaslík se s elfem ještě neviděli, ale nevypadalo to, že by si chtěli potřást rukou.

"Musíme je dostat od sebe! Petro, odveď Nilse! Já s Tomem zabavíme Henrika!" rozhodl Olík.

...

"Nazdar Henriku, kam s tou sekerou?" vstoupil Tomáš Henrikovi do cesty. "Ty děláš living history? Nebo LARP?"

"Jo, to jsou super akce! Zmlátíte se, rozděláte si oheň a uděláte si kaši v hrnečku a čaj v kotlíku! Nebo naopak?" přidal se Oliver.

Henrik luskl prsty a hlava sekery vzplála.

"Sorry, nemám čas, musím někoho rozčtvrtit..."

Snad to Petře půjde trochu líp.

Oliver s Petrou a Tomášem šli parkem a rozhlíželi se. Někoho hledali.

"Viděli jste ten film Pokušení mocných?" zeptal se mimochodem Tomáš. 

"Myslíš Pošetilost mocných? Stejně jsem to neviděl," odpověděl Olík.

"Co vlastně uděláme, až toho Nilse najdeme?" zeptala se Petra.

"Asi si to vyříkáme nejdřív s ním, pak s Henrikem, a nakonec je,  když to půjde dobře, necháme si to vyříkat navzájem. O těch elfech, trpaslících a tak. Je na čase tohle drama utnout, než se ti dva vážně poperou!" prohlásil Oliver.

"Myslím, že nám do toho právě někdo hodil vidle..." znejistěl Tomáš. Právě totiž uviděl Nilse. A Henrika.

Henrik vyběhl ven a zarazil se. Ten elf ho určitě odněkud sleduje. Jestli tady bude Henrik jen tak běhat, určitě dostane šípem do zad. Možná ta první střela byla jen návnada, která ho měla dostat na otevřené prostranství. Ale kde by se ten lučišník ukrýval? Rozhodně měl výhled na Henrikovo okno. Že by byl u sousedů na zahradě? Ne, to je moc blízko, určitě by ho někdo viděl. Ale v tom případě by musel přestřelit sousedovic střechu. Ledaže... Henrik upřel zrak směrem, odkud přiletěl šíp. Střechu sousedního obydlí převyšoval jen jediný objekt. Vysoký strom v blízkém parku. A mám tě!

"Jsem doma! Kdo ještě?" odemkla dveře paní Meyerová, matka od rodiny, kde Henrik bydlel během svého výměnného pobytu.

"Já a Henrik, děti si šly zase hrát se sousedy..." odpověděl jí manžel.

"Tak ať si to užijí! Hele, nádobí je umyté a prádlo vyprané! To můžu rovnou jít okopat záhony!"

Ozvalo se tlumené hvízdnutí.

"Ale prosimtě! Vždyť jsem si dal tolik práce, abys nemusela pracovat! Alespoň dneska by sis to mohla odpustit! Dnes před patnácti lety jsme si přece řekli svoje..."

"Já tě zabiju, ty zku..." prořítil se předsíni Henrik. V pravé ruce dřímal sekeru, v levé štít. 

Vskutku nezapomenutelé výročí.

Henrik se vrátil ze školy, nechal aktovku v koutě pokoje, otevřel okno a lehl si na postel. Měl o čem přemýšlet. Vážně ho Nils zesměšnil? A nebo mu Henrik jenom křivdí? Možná to s tím nepřátelstvím elfů a trpaslíků je jednostrannější, než si myslel. Co když s ním Nils nemá žádný problém a on si to všechno jen vymýšlí? A i kdyby si z něj Nils opravdu udělal legraci, má Henrik právo se na něj zlobit?  Přece je to celkem hloupost, není to, jako kdyby se ho Nils pokusil zabít...

Henrik nevědomky pohnul hlavou.

Hvízd! Do polštáře se zabodl šíp.

Hodina skončila a nastal čas se vrátit do kmenové učebny. Henrik si to rázoval chodbou a viděl rudě. Odignoroval skupinku školních drben, které samozřejmě zabíraly skoro celou chodbu a kdákaly jako slepice, vpadl na záchody a pustil si z umyvadla vodu na obličej.

"Všechno v pořádku?" přišel za ním Oliver.

"Ten elfskej prasopysk mě úplně zesměšnil!"

"Co kecáš, vždyť tě vytáhl z průšvihu!"

"Neslyšel jsi ty jeho příklady? Rýpal do mě, že jsem nevyspalej a nepřipravenej! A ještě ze mě udělal nějakýho komedianta! To radši už tu pětku!"

"Určitě tím nic zlého nemyslel. Podle mě si to bereš zbytečně osobně."

"To úplně není to, co jsem si představovala..." vzmohla se Němcová na první větu.

"Vážně?" koukal na ni Henrik. "Měl jsem mluvit zřetelněji?"

"Tak, to byl Henrikův komediální, trochu neseriózní úvod, a teď pojďme na prezentaci..." chopil se iniciativy Nils. "Present perfect je v angličtině čas předpřítomný prostý, ve kterém používáme sloveso have v kombinaci s třetím tvarem slovesa. Například: Dnes jsem se krásně vyspal - I have slept well tonight. V záporu třeba: Žák se pořádně nepřipravil na svou prezentaci - Student hasn't prepared  for his presentation properly. Otázka například: Učil ses na dnešní hodinu? - Have you studied for todays lesson?"

"Tak, a první prezentaci nám přednesou Henrik s Nilsem," prohlásila paní učitelka Němcová. 

Oba žáci vstali. Papír nedržel ani jeden. Elf na trpaslíka významně pohlédl.

"To dám nějak z hlavy, present perfect, že?" šeptl Henrik. "Good morning class! Today's topic is present perfect. There are presents bad, like socks. Then there are presents good, like toy cars and swords. But there can be only one present perfect, and that is brand new mythril chestplate with built in backscratcher!"

Angličtinářka seděla za katedrou a tupě zírala na prezentující. Hrnek držela u rozevřených úst, ale poslední zbytky kávy jí stékaly na košili.