Samuel Taylor Coleridge: Kubla Khan

Věnováno všem anglistům a anglofilům
Nádherná země. Protíná ji řeka, starší a mocnější než veškeré lidstvo. Hradbami jí jsou hory, jejichž zelená i bílá oslepují jejich obdivovatele. Divoký prales sápe se na sluncem zalité zahrady a úrodná pole. Zvědavost! Touha! Nespoutanost! Rvou ti srdce, mysl již nemáš. Silný pramen tryská, rve se přes spadané klády, tančí svým korytem. Ukonejší ho až tiché vlny oceánu. Zavře oči. Melodie je to sladká, zpívá ji ona. Vše dal by jí. Vzdušné zámky, jeskyně z ledu, bude se smát, bude plakat!
Když ho vyruší návštěva z Porlocku, zlostně nakopne židli. Inspirace vyprchala. Sen se utopil v mléku z Ráje.
Originál básně přístupný třeba zde.