DMD č. 9. pro 9. 4. 2013. Téma: Vrzavé panty

Když selhal telefon, rozhodli se jít nahoru a bušit tak dlouho, dokud neotevře. Byl to velký den, BAFTU už nedostali dobrých pět let a nehodlali připustit, aby to pokazil pozdní příchod jejich hlavního řečníka.
„Jezzo, otevři!“ zařval Richard. „Víme, že tam jsi! Už zase ti vržou dveře od skříně! Nechápu, proč si ty panty nenamažeš! Slyšíš? Pohni! Přijedeme pozdě!“
Jeremy vylezl ven a mlčky vyrazil k autu. V pomuchlané košili, bez kravaty, bez pásku do kalhot.
„Co to má na sobě? Můžeš mi vysvětlit, co tam sakra celou dobu dělal?“
„To nebyla skříň, Richarde. Tu jsem mu spravil minulý týden.“

"Paní profesorko," řekl Fred, "Chceme Vám podě..."
Pod přísným pohledem se zarazil v půli slova.
"Pane Weasley, profesorka Umbridgeová mě požádala, ať odčaruji dveře učebny, o pantech nebo dokonce hledání viníků nepadlo ani slovo. Obávám se ovšem..."
Chodbou proletělo neuvěřitelně silné vrznutí a rozechvělo okna.
"...že mnou použité Silencio dlouho nevydrželo," dodala s náznakem nenápadného úsměvu.
Její další pohled ovšem dvojčatům připomněl, že zanedlouho mají být úplně někde jinde.
"Nemám nic proti praktickému procvičování kouzel pomocí NEŠKODNÝCH žertíků, ale všeho moc škodí."
Poslední věta vyvolala dlouhou debatu dvou ryšavých hlav.
Další den všechny panty vrzaly jen na počest růžové barvy.

„Máte fantastickou knihovnu,“ řekl Phil.
„Oh, děkuji,“ špitla. Kráčela vedle něj tak tichounce, že si občas musel ověřit, jestli tam skutečně je.
„Klidně ji využijte. Chci, aby vám to čekání uteklo co nejpříjemněji,“ usmála se. Koutkem úst. Ale nádherně.
„Ach, Hel,“ rozesmál se agent, „existuje riziko, že se mi zpátky nebude chtít!“
„Na někoho, kdo úpí v Podsvětí, vypadáte neuvěřitelně spokojeně.“
„Na někoho, kdo mu vládne, jste neuvěřitelně milá.“
„Ale kdepak. Jen si myslím, že všechno by mému otci projít nemělo.“
Vzdáleným dveřím působivě zavrzaly monumentální panty.
„Vida. Zdá se, že tu máte svého… Orfea.“
Phil se ztěžka nadechl.
„Clinte?“

Ježibaba se unaveně zhroutila na židli a bolavou hlavu složila na stůl. Tolik se snažila, vyzkoušela už hrubou sílu, jemnou mechaniku i pokročilou magii, a ty zatracené dveře nic. Až přijde kontrola, projede to na celé čáře hned, jak jimi projdou, a nic jí nepomůže, že má pec jako hrad, na ní dvířka s vnitřním mechanismem otvírání a chlívky odpovídající všem hygienickým normám pro chov. Na střechu dala dokonce nainstalovat bezpečnostní záchytný systém, který zamezuje pádům neopatrných střecholezců!
A zbytečně.
Ono se řekne, dodržte pravidla příběhů. Jenže ať se člověk snaží jak se snaží, někdy to nejde. Perník prostě nevrže!

Zádveřník kvílivý
Poddruh: domácí škůdce
Popis: Tento patnáct centimetrů vysoký hnědošupinatý strašidelný tvor si k životu vybírá převážně postarší domy. Je spíše plachý a málokdy bývá spatřen, jeho přítomnost se projevuje především kvílivým zvukem vrzajících dveřních či okenních pantů a mírným zápachem narezlého železa. Tímto dohání obyvatele k nepříčetnosti a neustálému promazávání dveří, které samozřejmě nepomáhá. Živí se prachem, nepohrdne ani mrtvým molem či psími granulemi.
Povahy je mírně škodolibé, dobře se snáší zejména s různými domácími šotky a rarachy. Při velké trpělivosti jej lze ochočit, následnou přítulnost projevuje přesunem vrzání k sousedům a doma si jen sem tam zaskřípne.

Rychlé rázné kroky se na chvíli rozezněly sklepením. Brzy však našly svůj cíl.
Trojí zaklepání a zavrzání starých pantů. Šustění nepotřebného oblečení. Mlaskání nahých kroků na kamenné podlaze. A další vrzání dveří.
Severus už ležel ve své posteli. Spokojený úsměv na rtech a oblečení poházené po zemi.
Poslušně roztáhl nohy a přivítal mezi nimi svého hosta.
Ruku na jeho penisu brzy nahradila ústa.
Zasvištění bičíku a vzrušené zasténání.
Zoufalé tisknutí kůže na kůži. Letmé doteky rtů i vášnivé polibky.
Dlouhé světlé vlasy slepené potem.
Lubrikant a mohutný penis hluboko uvnitř.
Několik silných přírazů a intenzivní vyvrcholení.
A další zavrzání dveří.

Už to není jako dřív. Jakýkoli pohyb se stává nesmírnou námahou. Cítím všechny kluby, jak se špatně ohýbají, jak jsou ztuhlé. Cvičení nepomáhá, cvičení bolí ještě víc. Pomalu nedokážu otočit hlavou. A to mi slibovali, jak bude všechno v pořádku po dlouhé roky.
Nedávno mě Ianto káral, že jsem jej vzbudila tím strašným vrzáním, když jsem vstávala z postele. Dokonce mě urážel tím, jestli prý nechci namazat panty. Všichni stárneme, i ta ocel. Copak můžu za to, že ty pláty o sebe dřou a nechodí, tak, jak by měly. V návodu nepsali nic o speciální údržbě, tak nepotřebuju žádné promazání.

Plížila se nocí. Co asi měla za lubem? Tiše přelezla plot a schovala se ve stínu střechy. Dostala se až ke dveřím a vytáhla klíč, který byl stále ukrytý pod okapem. Zámek cvaknul, dveře se otevřely. Zula si boty ještě před dveřmi a tiše došla do kuchyně. Otevřela skříňku a vzala si chipsy. Z další skříňky ukradla rohlíky. Z lednice vytáhla šunku, mléko a pár jablek. "To by pro dnešek stačilo," zamumlala si.
Obula si boty, zamkla za sebou a vydala se brankou ven. Když tu, panty zavrzaly! Světla se rozsvítila. Už ji mají. Chtěla jen trochu jídla a svobodu...

Ak naolejujeme linoleum, nenaolejujeme lampu.
Ak nenaolejujeme lampu, naolejujeme linoleum.
Ak Júlia nenaolejuje linoleum, naolejuje Júlia lampu?
Ak Júlia naolejuje linoleum, naolejuje Júlia lampu?
Ak Júlia nenaolejuje linoleum alebo nenaolejuje lampu, je Júlia lojálna?
Ak Júlia nenaolejuje lampu ani nenaolejuje linoleum, naolejujeme nelojálnu Júliu.
Ak nenaolejuje Júlia lampu alebo nenaolejuje linoleum, naolejuje lampu a linoleum Július.
Lojálny Július ale naolejuje aj nelojálnu Júliu.
Nelojálna Júlia nato naolejuje lojálneho Júlia.
Lojálny naolejovaný Július oleje olejovanú nelojálnu Júliu.
Nelojálna oliata naolejovana Júlia a lojálny neoliaty naolejovaný Július lejú olej na linoleum.
Linoleum ale naolejovať nepotrebuje.
Ale pánty, pánty by veru naolejovať potrebovali.

"To jsi byla ty, že ano?"
Pomalu se otočila. "Kapitáne?"
Přistoupil blíž, v očích výraz člověka, který si myslí, že se dovtípil pravdy. "V patnáctém století... Ta dívka, kterou onen kněz zachránil."
"Nemůžeš zachránit mrtvé."
Nemusel odpovídat, ve tváři mu stejně jako v kartách jasně četla: Ale nikdy se o to nepřestanu snažit. Povzdechla si.
"Ale, že bychom se ve stáří stávali sentimentálními?"
Ušklíbl se. Bylo by to téměř půvabné, kdyby stále dokázala ocenit krásu. "Možná. Trochu mi to tam občas vrže."
"Musíš si lépe promazávat panty," pronesla ironicky.
"Nejspíš máš pravdu," uznal. "Něco k pití?"
"Nepiji," odvětila suše.
"Přirozeně."