DMD č. 9. pro 9. 4. 2013. Téma: Vrzavé panty

„Jdi vyplít záhonky. A pak budeme mýt sklenice na kompoty,“ úkoluje babička.
Na zahradu pálí slunce a mytí nádobí tu vypadá jako ve středověku. Babička nemá dřez s tekoucí vodou, takže ji nejdříve musíme nanosit, ohřát a pak nalít do škopku.
„Tohle že jsou prázdniny? Moji spolužáci se válejí u televize a počítačů, nebo u vody. A já tu dřu jako otrok,“ mumlám si.
„Co tam zase meleš pantem?“ ozve se babička. „Takhle ti ta pusa začne za chvíli vrzat.“
Radši se jí klidím z dosahu. Má pádnou ruku.
Při pletí záhonků si budu moci mlít pantem, jak budu chtít.

„Marvine, já tě prosím! Vždyť už se to nedá vydržet.“
„Neřekl bych, že drobná oprava vybavení lodi přispěje ke zvýšení snesitelnosti života a existence celkově.“
„Prostě se seber a běž. Jako robot bys mi neměl být schopen odporovat. Jak to děláš?“
„Poděkuj vynálezci robotů s opravdovou lidskou osobností. Sám toho zřejmě lituje – jeden z jeho výtvorů ho nedávno zabil. Ale tebe to stejně nezajímá. Tobě záleží na slunečné povaze dveří, ne na historkách maniodepresivního robota. Jak nešťastné.“
„Marvine!“
„Vždyť už jdu.“
„A hlavně na ně nemluv.“
O pár minut později, první dveře.
Vrzyvrz.
Mmmm, ách.
Mmmm, krš chrp ííí buch!

Škríp.
Spock nadvihol obočie a pohľadom preletel posádku na Mostíku. Extrapoloval, indukoval, vizuálne potvrdil svoju hypotézu, a obrátil sa k Jimovi s nemou rétorickou otázkou, prečo sa ľudia nemôžu aspoň príležitostne správať ako logický živočíšny druh.
Jim sa usmial.
Spockove obočia sa ocitli na jednej úrovni.
Sotva o minútu neskôr z toho istého turbovýťahu vystúpil Scotty. Posuvné dvere sa za ním zavreli s uši trhajúcim zavŕzganím pántov.
Scotty sa zježil.
Prvý vyprskol Čekov. Vzápätí sa rozchichotala Uhura.
„Vedeli ste, pán Scott,“ spýtal sa Sulu s úsmevom od ucha k uchu, „že systém Enterprise nám umožňuje ku každej akcii priradiť zvuk?“

Tak to bychom měli. Teď stačí počkat, až usne. Posthumus měl pravdu, syčák. To bych spíš svedl anděla, než tu jeho ctnostnou Imogenu. Ale sázku stejně vyhraju. Nepřipravím se přece zbytečně o deset tisíc, když už mám tu smůlu, že jsem si s ní neužil. Ačkoli, kdyby spala opravdu tvrdě... Ne, to by bylo příliš riskantní. Jen neztrácet hlavu a kontrolu nad důležitými orgány vůbec. Na sázku stačí tahle truhla. Vylezu, prohlédnu si Imogeninu ložnici, štípnu nějakou drobnost a Posthumus ať se potom třeba zblázní.
Víko truhly zavrzalo, Imogena se probudila, a když spatřila Iachima, ztropila virvál. Ráno ho popravili.

Na jednu stranu to byla čistě jeho chyba. Tu rakev si vydupal, protože co by to bylo za upíra bez rakve.
Kdo mohl vědět, že bude tak malá a nepohodlná. Ve filmech to bylo cool. A navíc ty panty. Díky jejich vrzání vždycky zjistili, že chtěl někam jít. A tak už týden promazával. Pant u nohou již nevydával zvuky. Ještě zbýval ten u hlavy.
Naštěstí mu řešení poskytli sami věznitelé. Potichu sebral WD40, štědře jím pokropil pant, vrátil sprej na původní místo a zaplul na kutě.
Designer opatrně odstranil ze spreje falešnou popisku. Původní nápis hlásal: Lepidlo na zubní protézy.

Už jen zahlédl, jak podezřelý zvedl sluchátko, podíval se mu do očí a zmizel. Agent Smith se pomalu zvedl z hromady sutin, oprášil si sako a narovnal brýle. Pak do skryté kapsy v saku zasunul těžkou pistoli Desert Eagle a promnul si zápěstí. Mírně ho pobolívalo a klouby měl silně odřené. Hlavou zeď neprorazíš, ale rukou se to agentovi povedlo. Má to ale následky. Naštěstí to za pár hodin bude v pořádku. Hůř na tom byla čelist. Bolela jako čert a nepříjemně vrzala. Zamračil se a vyrazil z metra. Výslechy teď za něj nějakou dobu bude muset vést agent Doe.

„Tak si to projeďme ještě jednou… plány budovy máme a projeli jsme je minimálně do zblbnutí. Hodinu i místo, kde to uděláme, máme vytipované. Kolíků je hned sedm a svěcené vody tři termosky. Nezapomeň, že kolík do srdce ho nezabije, jen paralyzuje. Pistoli se stříbrnými kulkami máme sice jen jednu, ale bude bohatě stačit. Všechny dveře, kterými půjdeme, jsem dopředu zkontroloval a promazal, aby na nás neupozornily vrzáním. Už takhle budeme muset být velice opatrní.“
„Ty, Pedro, kde ses to všechno naučil?“ koukal na svého parťáka s neskrývaným obdivem.
„Dřív jsem koukal hodně na filmy.“
„A teď?“
„Teď zabíjím upíry.“

[„Mám tu pro vás připravený jeden film, tak se na něj všichni koukněte, bude se vám to hodit během zítřejšího potápění,“] Mistr Champbacca ztlumil světla v přednáškové místnosti a nažhavil holoprojektor. [„Nemusíte si dělat poznámky a s tebou Sagwen to pak projedu individuálně.“] Uklidnil ještě miraluku, která toho z filmu moc mít nebude a zapnul promítání.
„Ahoj, já jsem Helmut, opravář dveří. Přišel jsem vám promáznout panty,“ objevil se na plátně třicátník s vypracovaným tělem a hustým knírem pod nosem.
„Ahoj, já jsem se právě osprchovala,“ všichni se s tázavým pohledem otočili synchronně na Vojtu.
„Já nic!“ bránil se. Marně.

Severinovi připadal jejich nový domek ve Vlčích jámách... hlasitý. Upovídaný.
Když táhl roklí vítr, trámy povrzávaly. Severina ten zvuk první týdny budil: kamenné stavby, ve kterých dosud bydlíval, nic takového nedělaly. Potom si zvykl a když jednu noc nefoukalo, divil se, co mu chybí.
Kamenný krb popraskával. Nebo to byly suky v polenech? Severin vždycky vyskočil a běžel se podívat, jestli nevyletěla jiskra; v dřevěnici se bál ohně ještě víc než dřív, a otevřený hučící krb mu klidu nepřidával.
Po čtyřech týdnech nekonečně únavných úprav zaslechl Severin nový zvuk. Zaskřípnutí otevíraných dveří a nezaměnitelné krůčky.
Usmál se. „Vítej doma, Liso.“

Cranfordské dámy byly jako na jehlách.
"Miss Ilk je tak... nová! Že, Miss Matty?"
"Nu ano, ale je velmi zdvořilá."
"Na tom jejím pánovi se mi něco nezdá, drahá slečno Poleová..."
Vzrušeně štěbetaly dlouho do noci.
Slečna Margaret Ilk byla výživným tématem. Byla rusovlasá! A její snoubenec vydržel v Cranfordu celý měsíc, než se vypravil do města.
"Echrmchrm... promiňte. Asi jsem se maličko nachladila," odkašlala si paní Jamiesonová.
Dámy si přiložily kapesníčky k nosu.
Za několik dnů měla slečna Margaret návštěvu.
"Má milá, je tohle skutečně Cranford? Je tu nějak moc ticho."
"Jistěže je, Alice. Jen jim nějak... zrezly panty."