DMD č. 9. pro 9. 4. 2013. Téma: Vrzavé panty

Kapitán Harkness se ztěžka opřel do dveří od pterodaktylí klece a viditelně si oddychnul. Myfanwy ho uraženě klofla do ramene.
„Ještě jednou nechám něco opravovat tebe a Owena,“ řekl obraceje se k Iantovi, který si oklepával ze saka smetí.
„Nemůžu za to, že vyvrátila panty,“ ohradil se Velšan, „Příště to bude chtít masivnější vruty. A taky lepší šroubovák.“
Jack přikývnul. Bez pořádného šroubováku to nejde, to říkal i Doktor.
„Mimochodem,“ pokračoval Ianto, „Ty panty šíleně vržou, chtěly by namazat. Dej mi klíčky od auta, zajedu pro vazelínu.“
„Už nikam nemusíš,“ zazubil se vítězoslavně Jack.
„Jak to?“
„Použil jsem lubrikační gel.“

Justin se svíjel touhou v Brianově náruči a nechal ho znovu a znovu prostupovat do svého zmítajícího se těla. Nevěděl, zda steny a vzdechy jsou jeho vlastní nebo jeho milence. Jejich milování se rozléhalo prostorem loftu. Nevnímali. Náhle však byt proťal zvuk mnohem nepříjemnější…
Když Justinovi došlo, co to bylo, první si pomyslel, že by se ty panty… ehm kolejnice posuvných dveří měly namazat, až pak se zděsil a zadusil svoje vzrušení a zděšení v polštáři.
Brian by se nejspíš neobtěžoval přestat...
„Hi, honey,“ zaznělo.
Ale tím, kdo narušil jejich soukromí, byla Justinova matka.
Teď už Justin blahořečil vrzajícím dveřím.

„Vy jste všichni tak pitomí, to se tu matiku nemůžete naučit? Furt byste jenom ode mne opisovali, teď se to provalilo, soudružka učitelka mi nevěří, že jsem vám to nedávala opisovat dobrovolně, jestli mi dá pětku jako vám, tak budu mít zkaženej průměr, nebo jestli nám dá jinou náhradní písemku, tak se na ni budu muset zase připravovat a nestihnu ten referát na občanskou nauku, leda bych nešla na pionýrskou schůzku…“ třídní šprtka už sotva sípala.
„Nemel pantem, stejně ti vrže,“ vyštěkl na ni jeden z těch „nevděčníků“ využívaje přestávky ve šprtčině monologu. „Dyť seš ráda, že můžeš bejt užitečná.“

Krásné obyvatelky Barbiestánu,
některé z vás poslaly do našeho barlamentu stížnosti na dveře vašich růžových domečků, které bez dovolení drze vržou a tím ruší vás, vašeho psa i Kena (řazeno dle důležitosti). Poradily jsme se s hlavní techničkou a nabízíme vám prostředky k nápravě.
1. Silné Barbie mohou dveře vysadit a nahradit korálkovými závěsy, které jsou krásné a nevržou.
2. Bohaté Barbie mohou nechat domeček zbořit a koupit nový.
3. Mazané Barbie se mohou odstěhovat k někomu, kdo má dveře nevrzavé.
4. Chytré Barbie mohou dát slušivé špunty do uší sobě, psovi i Kenovi.
Technička radí: hlavně si neponičte nehty!!!

V malé chaloupce v lese žila myška.
Ťuky ťuk, zaklepal zajíček.
Vrzy vrz, zavrzaly dveře.
Myška a zajíček oslavili spolubydlení malým večírkem.
Později přišla žabka.
Vrzy vrz.
Tentokrát to byl větší mejdan.
Jako další přibyl ježek
Vrzy vrz.
Copak ta zvířátka asi pijí?
Svišť byl veselá kopa!
Vrzy vrz.
A copak asi kouří?
Jezevec měl zálibu v bigbítu.
Vrzy vrz.
Při téhle párty padaly šišky ze stromů.
Lišák si přivedl hned tři veselé kamarádky.
Vrzy vrz.
Ze stromů už nemělo co padat.
Některá zvířata by ovšem v zimě raději spala.
A medvěd bydlel hned vedle.
Kdo by se mu divil?

Pro Sophii (od Juliet)
Svatba byla nádherná, přinejmenším do chvíle, než Tvůj bratr skočil oblečený do moře, aby recitoval Paní má, oceánů vládkyně. Naštěstí ho Eben vytáhnul dřív, než se o skaliska udeřil podruhé a o tu zlomenou ruku se už v Londýně postará Piers (vzájemné ošetřování jim svědčí, nemyslíš?). Můj muž upravil náš domeček, jen zadní dveře vržou, to abychom prý s Kit vždy věděly, že se vrací domů.
Pro Juliet (od Sidneyho)
Děkuji za klobouk, kdo by řekl, že ještě někdy vypluje. Piers Ti vzkazuje, že do kursu ošetřovatelek docházet nehodlá, jeden pacient mu do konce života stačí.

Za starých dobrý časů stačilo, aby se prošel po chodbách, občas něčím vrznul, nebo předvedl nějaké to levitační kouzlo. Služky pištěly, ti největší tvrďáci utíkali se staženýma půlkama, slabší povahy omdlévaly.
Ale Otisovi ty ne. Vrzal, skřípal, otevíral okna, které nešly otevřít, zavíral dveře, které nešly zavřít, schválně otíral veškerý lůj z pantů, aby pořádně vrzaly. A ve výsledku? Nic. Protivní pobertové na něj začali útočit mraženým hráškem, nastražili na něj opakovaně past s máslem. Sehnat husu nebo slepici za účelem obnovy krvavé skvrny v pracovně před krbem dávno vzdal.
Ale fakt, že mu Ostis nabídl mazadlo ho definitivně podlomil.

Byl krásný jarní den. Muminkova maminka právě prostírala na verandě, když vyběhla Kníkla: „V doměkla jekla strašidlokla!“
„Vrz, škrk, skříp,“ ozývalo se za ní.
„Zda-li pije kávu?“ pomyslela si muminkova maminka, „musím přichystat ještě jeden hrníček. Co když je ale plaché a nebude chtít s námi posvačit?“
„Vrz, škrk, skřípy, skřípy, skříp.“
Vyběhla i malá Mia: „Pomóc! Vraždí moje uši!“
„Skřípy, skřípy, …“
Maminku něco napadlo. Zavolala: „Muminku, přestaň si hrát s těmi dveřmi od salónu a pojď si raději dát obložený chlebíček. Je s vajíčkem, ten máš rád.“
Muminek posmutněle odložil housle. Pochopil, že svojí serenádou slečnu Ferku asi neohromí.

Hermiona zuřivě listovala jakousi prastarou bichlí z knihovny.
„Co se učíš? Dyť žádný úkoly nemáme,“ divil se Ron.
„Neučím se. Hledám nějaké kouzlo, které by zabránilo vrzání pantů,“ odsekla podrážděně.
„K čemu?“
„To sis nevšimnul, jak dveře v Bradavicích strašlivě vrzají? Minule nás kvůli tomu málem chytil Filch, plášť neplášť. Když už musím porušovat školní řád, ráda bych to dělala aspoň tak, aby nás nepřistihli!“
„Když nás nevidí, tak nás stejně nemůžou chytit,“ pokrčil rameny Ron a dál se tím nezabýval. Když je ale ten večer honil Filch, paní Norrisová i Snape, říkal si, že Hermiona měla pravdu. Jako obvykle.

Černočerná tma. Téměř absolutní ticho, přerušené jen občas tichým zachrápáním z ložnice rodičů. Hlavně neusnout. To uběhlo teprve deset minut? Ještě zbývá dvacet. Neusnout, neusnout, neusnout. Zašmátrat a přitáhnout si kopičku oblečení připravenou u postele. Jedna nohavice, druhá, sakra kde je druhá ponožka? Tady, dobrý, teď podprsenku, tričko a mikinu. Proplížit se oknu, nahlédnout škvírkou v žaluziích, fajn, David už čeká před domem. Přeťapkat do předsíně, našmátrat boty, stáhnout bundu z věšáku. Pomalu zmáčknout kliku, otevřít dveře. KŘŘŘŘŘ! Za zády otcovo: „Ty někam jdeš?“ Ach jo, na co jsou dokonalé plány, když je dokáže zhatit taková blbost jako vrzavé panty?