Moje články

  • Obrázek uživatele Aveva

    Cesta

    Nekonečný obzor přede mnou. A někde za ním leží celý svět.
    A já jdu. Lehkým tanečním krokem. Vstříc obzoru. Vstříc budoucnosti.
    Já vím. Všechny cesty se podobají. Na všechny cesty padá stejný prach.
    A já jdu. Rozzářená a šťastná. Jedinečná a jediná. A stromy kolem rostou do nebe.
    Já vím. Všechny cesty vedou. Někam. A správná cesta nemá cíl.
    A já jdu. Neohlížím se. Není proč. Neutíkám.
    Já vím. Když padá prach na cesty, které vedou, že na mne čekají – na mnoha místech. Že mne vzývají – mnoha modlitbami. Že dávají mi mnoho jmen – moudrost, příležitost, láska...
    Čekají a já...
    Nepřijdu.

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele Aveva

    Pohledy

    poznámka: Ve tři ráno přicházívá zvláštní inspirace.
    varování: Nakonec z toho vylezlo víceméně cosi podobného poezii.

    Říká se přece: Vše obrátí se v dobré
    a tak se stane, že náhle prohlédneme.
    Stáda jsou v pořádku a pole prospívají.
    Drží se v povzdálí šelmy i nepřátelé.
    Je štěstí pro všechny a všechno se nám daří.
    Pak se to obrátí a stejně jako loni
    přijde si jaro, vlaštovky odletí.
    *
    Říká se sice: nic nepřichází zkrátka,
    však mrtvé období a my jsme jako slepí.
    Zásob když ubývá tak nezbývá než věřit.
    Přichází vlci, blíží se nepřátelé.
    Je tu strach pro všechny, svět se stáčí ke zlu.
    Pak se to obrátí a stejně jako loni
    přijde si jaro, vlaštovky přiletí.

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele Aveva

    Zachráněná budoucnost

    poznámka: Technika je zlo!

    Nočním tichem se nesou vzteklé údery do klávesnice.
    „*píp*“ procedí skrz zuby budoucí všesvětová diktátora, „*píp* *píp* *píp* *píp*“
    A několik úderů ještě vzteklejších.
    Když tu náhle v temném koutě zlatavá záře. Tři rychlé kroky. Ruce diktátořiny jsou odstrčeny a jiné prsty se lehce rozběhnou po klávesnici.
    Diktátora fascinovaně zvedne oči a zírá.
    „Jmenuji se Gary, Gary Stu,“ představí se dosud neznámý, usměje se, dvorně políbí diktátoře ruku a znovu zmizí ve zlatavé záři.
    Diktátora zamrká, aby se zbavila oslnivých mžitek před očima. Potom se podívá na obrazovku. Ach! Všechno je v pořádku. Její plán na ovládnutí planety byl zachráněn!

    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele Aveva

    Eva

    Byl večer a bylo ráno, den sedmý.
    Měla všechno, aby mohla být šťastná. Zahradu Eden a Adama. Přesto jí něco chybělo. A nevěděla co.
    Hadí kůže byla na omak suchá a příjemná. Jeho smyčky ji obtáčely, prodíraly se jejími dlouhými vlasy, až jeho hlava spočinula na jejím rameni.
    „Neklidná?“ zasyčel.
    „Trochu.“
    „Ochutnej ovoce posssnání. Rosssum je to co ti chybí!“
    „Neměla bych.“
    „Dokud to nessskusssíššš, nepochopíššš!“ jeho smyčky se trochu stáhly.
    Cítila se stísněně a tak... Jablka vypadala lákavě.
    Hadům se nedá věřit.
    Nepokojnou nevědomost nahradila nepokojnou vědomostí. A až do konce svých dnů se nedokázala rozhodnout, co je horší.

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele Aveva

    ZONGO!

    poznámka: Sice všechno nejlepší Julinko, ale na Budeč už jsem dneska neměla ;o)

    Zářný Hrdina zvedl svůj mocný meč a chystal se udeřit do temné brány Donžonu...
    Když tu náhle!
    *
    Alkibiades vyfasoval službu na příjmu. Zase. Samozřejmě se zjevil další, co odmítal řád. Zase.
    "Zařaďte se do fronty," houkl na něj skrz okénko u vchodu.
    "Přišel jsem zachránit princeznu Isis!" protestoval Hrdina lehce vyvedený z konceptu.
    "Správně, zařaďte se na konec řady, tam za ty gentlemany ve stříbře."
    "Ale těch je alespoň třicet!"
    Hrdina se neměl k pohybu. Alkibiades zvedl obočí a brána Donžonu se otevřela...
    "Zongo!" řekl Zongo a kyjem odpálil Hrdinu až za třicet stříbrných.
    Alkibiades se usmál: "Pořádek musí být!"

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele Aveva

    Prozření

    Znáte ten pocit, co přijde, když něco dotáhnete? Otevřou se nedozírné obzory.
    Čistý papír na mém stole.
    Začala jsem psát. Tak lehce jako už dlouho ne.
    Slova. Slova. Slova.
    Když se začalo stmívat, zvedla jsem oči.
    S večerem šel chlad. Rozhodla jsem se zavřít okno.
    Venku mávali fialovými vlajkami. A ještě pořád jásali.
    Pak jsem si to uvědomila. Tohle už není hra. Tohle se skutečně stalo.
    Na stole leží koncept prvního diktátorského projevu. S trochou nejisté naděje se rozhlížím okolo. Ale mám smůlu. Realita zrovna nemá chuť začít se smát a křičet apríl.
    Kdo uvěří, že diktátoři maj těžkej život?

    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele Aveva

    Bojovník za svobodu

    Nutili ho k tomu. A on v první chvíli podlehl.
    Ale věděl, že je něco špatně!
    Začal se bránit. Zprvu jen nesměle.
    Hledal spojence. A nalézal je a ztrácel.
    Slaboši!
    On sám stále bojoval. Se zvyšující se intenzitou.
    Byl to jeho životní zápas. Dával mu všechno. Srdce. Tělo. Duši.
    A vše marno.
    Nezabral pokojný protest.
    Nezabral nepokojný protest.
    Nezabrala ani letáková kampaň!
    To ho zdrtilo.
    Celá léta si bolestně uvědomoval, jak byla jeho svoboda nenávratně okleštěna.
    S odporem si přečetl zadání poslední eseje: Alea iacta est.
    Odpor byl marný. Když chcete studovat na Budči, tak se prostě latinsky naučit musíte.

    Fandom: 
    Rok: 
    2010
  • Obrázek uživatele Aveva

    Velkým plyšovým medvědům se nestávají špatné věci 3

    A protože druhá uveřejněná část mě nakopla k dalšímu tvoření, tak jsou tu další dvě stránky podivuhodně zamotaného příběhu.
    Věnováno všem kdo čtou a nechápavě při tom kroutí hlavou ;o)

  • Obrázek uživatele Aveva

    Velkým plyšovým medvědům se nestávají špatné věci 2

    Když jsem loni v létě tvrdila, že ten příběh dokončím, myslela jsem to vážně. Jen to prostě bude trvat trošku delší dobu, než jsem si původně myslela.
    Ale abyste věděli, že jsem ještě pořád nezapomněla (a protože mě Julie a KaTužka upomínaly) tak alespoň další dvě stránky.
    Varování: Vypadá to možná trochu zmateně, ale fakt pro to mám důvody.

  • Obrázek uživatele Aveva

    Rodinné hodnoty

    Název: Rodinné hodnoty
    Autor: Aveva
    Přístupnost: bez omezení
    Shrnutí: Rose Weasleyová píše domácí úkol.
    Prohlášení: Povídka byla napsaná za účelem obdarování Ebženky, nikoli pro mrzký zisk. Postavy patří J. K. R.
    Varování: Autorka má opravdu intenzivní pocit, že povídka má tak tři světlá místa, ale jako celek je mizerná. Takže čtěte na vlastní nebezpečí. Jo a pokudivu neobsahuje ani špetku Budče ;o)
    Poznámka: Milá Ebženko, omlouvám se velice a popelem si zasypávám hlavu. Hlavně proto, že si myslím, že jsi jedním z mála lidí, kteří byli opravdu hodní a nejen, že sis nezasloužila zpoždění, ale zcela určitě by sis zasloužila mnohem lepší povídku. Ale jsou (nebo vlastně byly) Vánoce, tak snad oceníš alespoň snahu (a věř mi, že jsem s touhle povídkou strávila nechutné množství času a výsledek je přiměřeně tomu upocený a mizerný).
    Poznámka č. 2: Kašlu na to, lepší už to vopravdu nebude. Veselé po-Vánoce :o)

  • Obrázek uživatele Aveva

    Velkým plyšovým medvědům se nestávají špatné věci 1

    Název: Velkým plyšovým medvědům se nestávají špatné věci
    Autor: Aveva
    Přístupnost: od 12 let
    Poznámka: Jak už to tak bývá, příběh, který jsem původně chtěla do dobročinnosti napsat, jsem napsat nezvládla, musí tedy dobročinnost vzít zavděk začátkem příběhu poněkud jiného. Prozatím jsou hotové tři strany a dokončení... bude, časem :o)
    A kdyby si chtěl příběh vybrat, koho podpořit, vybral by si nejspíše projekt Zvíře v nouzi, podpořit lze dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI na telefonní číslo 87 777
    Varování: Povídka není povídka, ale komiks vyvedený v pestrých barvách a kromě HP a špetky Budče obsahuje ještě odkazy na britské seriály Doctor Who a Torchwood. (Ale mám tak nějak dojem, že pro pochopení zápletky netřeba pochopit odkazy, ale pokud neznáte, neužijete si všechno.)
    Shrnutí: Abych to tak trochu vysvětlila. Na začátku to byla jen suchá fakta o Torchwoodu–Prasinky. Pak se mi do toho dostal děj, příběh se z Británie přesunul do Budče a pak zase zpátky do Británie. A nakonec, zapomeňte na nějakou faktografickou hodnotu, je z toho příběh o chlapci, který tak docela nezapomněl.
    Poděkování: Šíleným fanynkám Torchwoodu za tu polední snídani na Festivalu fantazie, kdy přišla na přetřes TA myšlenka, která mi byla přidělena ke zpracování a která pořád ještě leží v základech tohoto příběhu.
    Prohlášení: Bradavice, přilehlé okolí a některé postavy patří Rowlingové, některé další rekvizity pak Russelu T. Davisovi a název jsem si vypůjčila od svého brášky. Ani jeden z nich o tom neví.

Stránky

-A A +A