Moje články

Kajetán byl vždycky tak trochu rebel. Nad věcí.
Ale už pár měsíců se pravidelně probouzel zpocený a vyděšený.
Nikdy se nenechal poutat konvencemi. Nenechal se poutat nikým a ničím.
Ale nepovědomý dívčí hlas v jeho snech ho děsil.
Kajetán věděl všechno o příčině a následku.
Ale tohle nechápal. Neměla odkud znít.
Pečlivě zametal stopy.
Když ho probudila noční můra, sáhl pod polštář.
Co se zabíjení týkalo, Kajetán magii nepreferoval. Vždycky toho žádala na oplátku příliš.
Když nahmatal povědomý tvar pistole, uklidnil se.
Všechno bylo v pořádku, dokud měl u sebe poslední výstřel.
Poslední. Speciální. Ten, který si schovával pro sebe.

Rande u Rotundy. Trochu tradice, trochu krutej žert.
V Budči rotunda není, na vnitřní straně ne.
Ale když se Nela soustředěně podívala, zahlídla odraz té z vnější strany.
Proto se tomu plácku říkalo takhle.
Poryv větru se prohnal křovím. Nela napnula oči.
Když se ve vzduchu ozval altový podtón, vítr skrz hranici profukoval maličkosti. Nela jich měla celou sbírku.
Z křoví se vykutálel klobouk.
Zvedla ho a chvíli přemýšlela kdo ho ve vnějším světě ztratil. Pak si ho nasadila na hlavu.
Na přednášce o bezpečnosti v magickém prostoru nedávala pozor.
Když si klobouk sundala, její oči nebyly tak docela její.

Mozek je třeba trénovat a přemýšlet je zdravé. Všichni to víme, ale občas trénink zanedbáváme. Hanba nám!
Ale teď přichází jedinečná příležitost procvičit své mozkové závity. A to prosím v pouhé stovce slov!

Třeba taková složitá matematická úloha Po oslavě (Sothis Blue)
Nebo test vašich znalostí Stručné dějepravy (Rebelka)
Ovšem znáte-li příslušný fandom, měli byste celkem snadno rozeznat
kdopak to promlouvá Z jejich říší (Sothis Blue)
o koho se strachovat A co když se zakutálí? (Éternité)
a kdopak to mluví v Nedělní ráno (Lejdynka)
Pouhopouhým prostudováním příspěvků do DMD už snadno rozluštíte Knihu hádanek (Lejdynka)
A k večeru si jistě rádi přečtete nějaké ty Pohádky (Aveva)
a kdybyste se náhodou spletli v odhadu, nic si z toho nedělejte, protože Chybovat je lidské (Éliade)

Všichni si povídáme sami se sebou. O čem přesně, to víme jen my sami. Literárním postavám takové soukromí nedopřáváme a do myšlenek jim nahlížíme beze studu.
Koneckonců z toho, o čem přemýšlejí naši papíroví hrdinové, se můžeme poučit. Proto tu umění je. Tak jděte, čtěte a poučte se!

Aneb deset drabble monologů, které mi uvízly v paměti.
(Věnováno Lunkvil, protože vím, jak vřelý vztah má k povídkám psaným v první osobě ;o)

Protože se podobáme hrdinům, tak někdy dokážeme bojovat netušenými zbraněmi
Mlčení (Zářná vzora)

někdy v sobě nacházíme hloubky, navzdory cizím předsudkům
My, které jsme k smíchu (Lejdynka)

někdy se navenek nedokážem rozhodnout
Zadní vrátka (Rebelka)

někdy toužíme po společnosti a tak docela nevíme, jak o ni požádat
Pozvání Deliria (Danae)

někdy jsme realističtí a dokonale chápeme situaci
Malá loďka vyplula na moře (ioannina)

a někdy narazíme na hranice svých možností
Po boji (Jacomo)

někdy doufáme
Vrátí se (Ebženka)

protože někdy je osud relativní
První (Birute)

někdy si něco nalháváme
Nápadník (Umeko)

a někdy bychom neměli o věcech přemýšlet až příliš
Zúfalé čakanie (Jana Varga)

Každopádně, promluvte si sami se sebou, kdo ví, jestli si taky neřeknete něco zajímavého ;o)

fandom: Budeč
pozn. A mám je všechny! Hurá!

Položila mu otázku: „Dokážeš dosáhnout do nekonečné dálky?“
Zachmuřil se: „Padl bych vysílením dřív, než by mě tam nohy donesly. Není možné sáhnout do nekonečna.“
„Máš statečné srdce, silné ruce, bystrou mysl, ale mýlíš se. Já mám jen čáry a sama sebe a dokážu ti to.“
Sklonila se a do prachu cesty nakreslila dvě rovnoběžné čáry.
„Věčně poběží vedle sebe, v nekonečnu se protnou, skrz ně tam dosáhnu.“
V té chvíli lovec pokorně uznal, že ho čarodějka převyšuje ve všech směrech.
Pak ji požádal o ruku.
Když ho odmítla, odešel z jejího kraje a ona žila šťastně až do smrti.

fandom: Budeč
pozn. Je v tom šok a je v tom léčba. Víceméně.

Berta vystudovala na Budči. Jako vesnická čarodějka se cítila nevyužitá, ale tradice je tradice.
Ne že by vesnické čarování nebylo osobitou výzvou, ale občas se nudila. V takových chvílích chodila k tajné studánce nahoře v lese a zírala tam do budoucnosti. Voda je věčná a pomocí vody lze nahlédnout daleko.

"Nabít na dvě stě! Ustupte! Pal!"

Některé vzdálené budoucnosti skoro děsily.
Kam až klesne poctivá magie! Kříšení mrtvých s humbukem vhodným leda na jarmark!
Berta pohoršeně zavrtěla hlavou.
"Hnáte, jdeme," zavelela.
A její sluha, vzkříšený z mrtvých starým dobrým nenápadným způsobem, přičinlivě sebral otep dřeva a šouravě vyrazil k domovu.

fandom: realita :o)
pozn. č. 1: Za šílenou logiku se nestydím!
pozn. č. 2: Musíme si to letos zopakovat ;o)

Na stole ležel balíček karet. Okolo stolu seděly čtyři mrtvé ženy.

Rozesmátá skupinka se se zájmem podívala na líc příslušné karty. Tentokrát obrázek nijak nepomáhal.
"Teď hádejte, jak se to stalo!" prohlásil tajemně vypravěč, když si přečetl rub.
"Zase jeden konec světa, lidstva, civilizace?"
"Ále houby!"
"Místnost je jinak prázdná?"
"Nedůležitý."
"Maj všechny stejnou příčinu smrti?"
"Uhm, ano."
"Byly karty otrávené?"
"Víceméně ne."
"Já vím, já vím!" zasmál se jeden z hadačů. "Ty čtyři se uchechtaly k smrti, když hrály Černé historky!"
"Ty podvádíš!" vypravěč před příslušného hadače vztekle mrsknul kartami se zbývajícími Černými historkami. "Tohle sis musel přečíst předem!"

Jedna lžička. Druhá lžička. Třetí lžička. Jedna lžička. Druhá lžička. Třetí lžička.
Vše co zbylo z věna tvého, z tvého výkupného ženo.
Jedna lžička. Druhá lžička. Třetí lžička. Jedna lžička. Druhá lžička. Třetí lžička.
Chramst!
Jedna lžička. Druhá lžička. Jedna lžička. Druhá lžička.
Vše co zbylo z věna tvého, z tvého výkupného ženo.
Jedna lžička. Druhá lžička. Jedna lžička. Druhá lžička.
Chramst!
Jedna lžička. Jedna lžička.
Vše co zbylo z věna tvého, z tvého výkupného ženo.
Jedna lžička. Jedna lžička.
Chramst!
Žádná lžička. Žádná lžička.
Vše co zbylo z věna tvého, z tvého výkupného ženo.
Žádná lžička. Žádná lžička.
Chramst!

Byl jsem dítě. Hodně věcí jsem nechápal. To se stává. Klasický nedostatek informací. A tak jsem ani nevěděl, proč mám plakat. Ptal jsem se, kam odcházejí a proč se nevrací. A dostal jsem hodně odpovědí, ale žádná z nich mě neuspokojila. A tak jsem neplakal. Pro nikoho z nich. Jen jsem psal jejich jména do popela a díval se jak ho vítr rozfoukává do široka.
Pak jsem dospíval. S věkem přicházejí nové pohledy a nové myšlenky. To se stává. Některé odpovědi konečně začnou dávat smysl. A tak přijde pochopení. Už jsem věděl, tak jistě a nezvratně, kam odcházejí a proč se nevrací. Lidé stejně jako popel odfouknutí větrem navždy. A tak jsem plakal. Slzy si razily cestu popelem na mé tváři. A já si pamatoval. Všechna jména a všechny slzy, které jsem pro ně prolil.
Teď jsem zestárl. Život není víc než kruh. Tak často se vracíme na místa, kde jsme začínali. Přestáváme chápat. To se stává. Snad máme příliš mnoho informací. Už zase nechápu, proč plakat. Neptám se. Teď píšu do popela vlastní jméno. Je jen otázkou času, kdy ho vítr odfoukne. Můžu ho zapomenout, protože i já odejdu a už se nevrátím. Nepotřebuju, aby pro mě někdo plakal.

fandom: Budeč
pozn. Technicky se jedná o předpokračování k Juliinu Před budoucností, které je předpokračováním mojí Budoucnosti. Prostě to na mě přišlo a musela jsem si to napsat :o)

T-60
Struktura působí křehce, domeček z karet, kostky domina seskládané do spirály. Ale je pevná. Prý vydrží cokoli.
T-30
Už je téměř hotovo. Slavnostní výzdoba. Občerstvení. Rychlé kroky sem a tam. Unavené úsměvy.
T-10
Budečský představený ve slavnostním rouchu. Cvičně pokašlává a naposledy si prochází připravený projev. Právě vyškrtl celý odstavec. Musí to mít rytmus a spád.
T-3
Přinášejí poslední kámen. Dav utichá.
T-2
Potlesk.
T-1
Kámen zapadá na určené místo.
T0
„A tak se vydáváme dál po cestě pokroku! K budoucnosti!“ projev začíná.
Poslouchají. Užívají si slavnostního dne.
A nikdo z nich si nevšimne, že právě zhasla první hvězda.

fandom: Budeč
pozn. Popravdě je to lehce pitomoučké pokračování prvního a druhého krysího drabblu, ale tak ono se to nějak snese :o)

Promluva paní D. už napravila mnohého hříšníka. A když v tak pozdní hodinu zaslechla kroky a ucítila nezaměnitelný odér, neváhala vyhlédnout kukátkem. Její příští cíl!
Přistěhoval se nedávno a dosud se tvářil spořádaně, ale zdání klame!
"Pane Kotlíku!" otevřela vyčítavě dveře.
Ten zvuk jejího souseda vylekal, že upustil klíče. Klíče a ještě cosi...
Na linu zachřastily kosti.
"Co to..." paní D. vytřeštila oči.
Krysí kostřička udělala kolečko a chytila klíče do tlamy.
"Ono je to živé!" Výkřik. Prásknutí dveří.
Kostřička vyběhla po nohavici a položila Tomášovi klíče do dlaně.
Zatímco se strefoval do zámku, brumlal si: "Houby živí, nemrtví jsou!"

fandom: Avevina totalita
pozn. Ano, začínám se sama sebe děsit...

V pondělí řekla: Budiž diktatura! A byla diktatura.
V úterý zvolila svému režimu veřejného nepřítele. A hrozila. Tak byla vedena hranice oddělující přívržence od odpůrců.
Ve středu přidělila funkce věrným a ustavila vládu. A slibovala. Proto byli její ministři loajální.
Ve čtvrtek zvolila barvy a úderná hesla. A rozkazovala. Tak fialová vítězně zavlála nad krajem.
V pátek pronesla provolání k lidu. Získala další věrné následovníky. A lhala. Proto ji tolik oslavovali.
V sobotu se setkala se Zářnou vzorou. Obě mlčely. To bylo obzvláště obtížné. Realita.
A když přišlo nedělní ráno, přetáhla si peřinu přes hlavu a rozbrečela se do polštáře.

A bylo jaro.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" zahuhňala a zavrtala se do peřiny.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď ještě spím."

A bylo léto.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" ležela a zamyšleně zírala do stropu.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď ještě ležím."

A byl podzim.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" seděla na posteli a kroutila prsty u nohou.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď jsem ještě v pyžamu."

A byla zima.
Ticho.
Věnovala poslední pohled zrcadlu. Oči jí zářily. Rty se smály. Radostně vykročila ke dveřím a prudce je otevřela.
A venku...
Nebylo vůbec nic.

Tak je to tady. Vona to byla jenom otázka času. Židle na stolech, závěsy zatažený a poslední zhasne a zahodí klíč.
Tomu se říká velký následky malejch příčin.
Víceměně nevinnej pokus. Co se taky mohlo stát, že?
Přísně kontrolovaný podmínky. A že tuhle zvednem teplotu, uberem trochu tlaku, přidáme trochu toho, kousek onoho? Vždyť je to úplně bezpečný!
No a pak přijde den D.
Víte, že tu nebylo ani žádný velký červený tlačítko? Jen někdo prozaicky klepal na klávesnici. No a pak...
A konec vesmíru je už skoro u mě.
Co se dá v takový chvíli říct?
Houstone, máme problém?

pozn. č. 1 Bodík je bodík...
pozn. č. 2 A takhle to dopadne, když mi nejmenované existence nepíšou Kotlík v termínech...

„Vezmem ho hnátem!“
„Já ti svůj nepučim.“
„Přetáhnem ho po palici!“
„Fakt nepučim.“

Mlada se zamyšleně podívala na skříň.
„Všiml sis, že tvůj šatník má plno řečí?“
„Jen kostlivci,“ zamumlal Tomáš.
Mlada se na něj chvíli skepticky dívala a když se k ničemu neměl otevřela dveře sama. Na dně seděly dvě zamračené krysí kostry.
„Pozor! Ať neutečou!“ když Tomáš dveře přiklapl, ozvaly se dva nárazy. „Ehm, naprosto nevhodná kombinace masožravé mlhy, křísícího cloumáku a mrkve,“ rozpačitě pokrčil rameny. „Chci z nich udělat svůj semestrální projekt na nekromantská praktika.“
Škvírou špatně doléhajících dveří vyletěl krysí zub.
„Jsou kvůli tomu trochu naštvaní.“

fandom: víceméně originální

Odbila pátá. Dáme si šálek čaje? Nebo jen letmý pohled. Jen jeden. Prosím. Sakra. Už to začalo!
To je ta slabá vůle. Jako by do žil vstříkla jed. A ten jed působí. Nesmírný neklid. Horečnou aktivitu. Ruce se mi třesou. Znáte to.
Tak nevím. Je to dobrý nápad? Musím se rozhlédnout než přejdu ulici. Bylo by smutné skončit předčasně. I když jsem zamyšlená.
Závod s časem. Běžím ze všech sil. A když to nestihnu? Přijde půlnoc. Bez přípravy. A bude masakr.
Takže se ptáte: O čemže to píšu?
No to je přece dané: Zadání o páté a drabble do půlnoci!

Nemám na bábovku chuť, nechoď, vzkázala babička.
A vlk hladově stojí na lesní pěšině.

Srdečně Vás zveme, napsal královský pár.
A Zlá víla na křtinách protančila troje střevíce.

Přijde kontrola, suše oznámil sociální odbor.
A strukturální integrita chaloupky zůstala zachována.

Pravidelná kalibrace zdarma! píše se v záručním listě.
A princezna se vdala za hranice dřív, než příliš zkrásněla.

Ovoce - Zelenina, stálo na vývěsním štítě.
A v jejím těhotenství utratili majlant za salát.

Alergie na ořechy, neúprosně zkonstatoval kožní test.
A když jí bylo sedmnáct, vdala se za čeledína ze sousedního statku.

Žádný vzkaz nezůstal přehlédnut. Co sakra budeme dětem číst?