Ankh-Morporkská Opera

Opera spala, občas ze sna zabroukala nějakou árii, ale hluk uvnitř budovy ji nevzbudil. Až…
„Umíte posadit hlas?“
„Jistě, kam vám ho mám posadit? Támhle?“ ozval se čistý tón, „nebo snad támhle?“ další čistý tón…
Opera se probudila a zaposlouchala se.
Hlas se dal do zpěvu. Tóny se spolu hravě proplétaly, přelévaly se jeden do druhého a vytvářely úchvatnou barevnou mozaiku…
Opera měla hudební sluch jako nikdo jiný, možná proto, že měla nejen hudební sluch, ale přímo hudební budovu a všechny sály a galerie, chodbičky a zákoutí teď napínaly… inu když ne uši, tak to, co opera místo uší napíná.