Pampalini

V potu tváře, lampou svítím,
vprostřed lesní pěšiny
přikleknu až pach svůj cítím
jako staré mršiny.
Musím myslet jako ona,
zvěř co hledá úkrytu,
ha to křoví, jako clona,
pohlédnu a co to tu?
Další stopa po kořisti,
chomáč chlupů bělostných,
promnu jej a prsty zjistí,
že nejsou vůbec z přírodních…?
Ká to léčka úskočná,
zvěř se plyšem zdobí?
možná trošku zbytečná,
i do sbírky se hodí,
Tak jdu dále, po čichu,
v záři mdlého světla,
vzrušen lovem pohříchu,
když tu náhle protla
pozornost mou bílá šmouha,
že by kořist v dohledu?
přepadla mě mdloba dlouhá,
na svou tupost dojedu!