Ano, synům všech dolů i všech bání, vlídně ruku k přátelství dej

A/N: Nějak nemám náladu na veselá opěvná témata, takže předem upozorňuji, že tohle je pochmurné.
Název je součástí refrénu hornické hymny.
Inspirováno skutečnou událostí.
Kdyby zbýval vzduch k dýchání, modlil bych se k Tobě, Pane. Kdyby kouř neplnil mé plíce, velebil bych jméno Tvé, jméno Barbořino i jméno Prokopovo. Nevolal bych o pomoc. Vím, že nepřijde. Zemřeme tu, neboť se sem dolů nikdo neodváží. Panuje tu nesmírný žár, dusí nás kouř a na doufání a modlitby už nezbývají síly. Přesto jste s námi, Pane. Ty i naši patroni.
Sláva Tobě, že jsem zde mohl být.
Sláva Ti, Příbrami, město srdci milé… Nechť ještě dlouhá léta vzkvétáš, matko naše.
Sláva Vám, přátelé, kteří zmíráte po mém boku.
Sláva Ti, lide hornický! Sláva Ti!
Zdař Bůh!
Při důlní katastrofě na dole Marie zemřelo 319 příbramských horníků, kteří po sobě zanechali 285 vdov a 960 sirotků. Většina z nich zemřela velmi pomalu, po několika hodinách čekání na pomoc. Toto drabble je provoláním slávy jim všem.
… Tak dlouho jsme si pomáhali, svlékli jsme blůzy a dělali jsme vítr. Bylo 6 hodin, nebylo ještě zle, ale byli jsme blízko ortu, zponenáhla šel za námi kouř a páry. Očekávali jsme pomoc... Moje drahé děti, já se s vámi loučím a se všemi přáteli. Jestli jsem vám komu ublížil, odpusťte mi. Když jsem to psal, tak jsme se modlili. S Bohem! -František Liška(úryvek z písemného rozloučení)