Docházející čas

Láska jeho života stála u zrcadla a zkoušela si klobouky, on se opíral o zárubeň dveří. V trochu zpocené dlani tiskl teplý kov kapesních hodinek, každou malilinkou chviličku se je jedno maličké kolečko pootočilo a s ním se pohnula i vteřinová ručička. Každý ten pohyb vnímal a přísahal by, že jich už muselo být několik tisíc.
"Ta drožka tu bude každou chvíli," opovážil se připomenout.
"Víš, že to bude velká sláva, musím si dát záležet," napomenula ho.
"Krabice na klobouky máme jen dvě, a ten slamák stejně nebudeš potřebovat, je duben."
Bohužel měl pravdu, čekala je totiž plavba nepotopitelnou lodí.