Moc kamene

Šaretas spěchal. Často měnil koně. Nejprve si o ně říkal, když z něj kámen vysál moc, začal krást.
V půli cesty se na něj nalepili dva lapkové.
„Otrhanec, a na slušném koni.“
„Co tak pevně držíš, žebráku?“
Strhli ho na zem a pokusili se mu kámen vyrvat.
Se zájmem naslouchal chroptění toho, který se Etrisu dotkl.
Pak vstal.
„Nezabíjej mě,“ vzlykal druhý.
„Pojedeš za mnou a budeš mi sloužit. Jinak dopadneš takhle,“ ukázal na zkroucenou mrtvolu.
Vydržel to tři dny, než se mu společnost ubrečené trosky zhnusila.
Sebral lapkovi všechno, co měl, rozloučil se důkladným výpraskem a nechal ho jít.