Dva za všechny

Soudní (smolné neboli černé) knihy zachycují sociální prostředí své doby se všemi podrobnostmi. Vedly se cca od 16. století, popisují vybavení domácností, v nichž řádili lupiči (vše pečlivě zaznamenávali písaři v mučírnách), lze v nich najít mnoho informací o zvyklostech a dobových obyčejích. Jsou bezednou studní informací o jazyce, myšlenkovém světě a návycích zejména nižších vrstev.
Co se týče dvou vybraných "exemplářů" - oba spojuje nízký původ, chudoba. Grasel navíc měl vzor ve svých několikrát trestaných rodičích. Zásluhou romantických spisovatelů byli také občas líčeni jako novodobí "Robinové Hoodové", ale ani u jednoho z nich se toto líčení nezakládalo na pravdě. Naopak. Zvláště Grasel si vybíral lidi osamělé, žijící v osamocených domech, protože tam mu (a jeho kumpánům) hrozilo menší nebezpečí. Babinský pracoval podobně. Navíc si svoji "pověst" budoval po propuštění sám - historky, které vykládal po hospodách, přibarvoval a samozřejmě překrucoval ve svůch prospěch.
Byli nejznámější, nebyli však jediní. Ve smolných knihách defilují stovky jmen...
Pramen: Jindřich Francek, Dějiny loupežnictva - Zloději, loupežníci, lupiči pytláci a žháři v českých dějinách.