Kašlu na metafory, řekla múza a napsala mi v hlavě toto.
V historii jeho země bylo mnoho malířských mistrů, Jeroen Bosch, Rubens, Rembrandt van Rijn, všechno klasikové, obdivovaní, zbožňovaní. Jen témata se měnila, bohové, obrazy biblických postav, rytíři s meči... ale to Vincentovi už nepřipadalo zajímavé. To podle něj nebyl ten život, který cítil, ten život, který chtěl zachycovat na papír, ten život, který mu byl blízký.
Nechtěl malovat pány ve španělských límcích, žádné noční hlídky ani pekelná zjevení. Dokonce ani idylická zobrazení venkova, byť to mu bylo blíž.
Ne, on chtěl překovat meče pánů v srpy a pluhy obyčejných lidí plahočících se na poli.
Protože to byl ten opravdový život.
Vincenta velmi inspiroval francouzský malíř Jean-François Millet, kterého často kopíroval. Další inspirací mu byl krajan Jozef Israëls, který byl o generaci starší.
A ještě taková hnidopišská poznámka na závěr: Bosch se nečte [boš], ale [bos] :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je ale moc pěkně pojaté
Aries
to je ale moc pěkně pojaté téma
Příhlašuji se k Aries
Faob
a doplňuji: krásně napsané!
Pěkně pojaté téma.
Profesor
Pěkně pojaté téma.
Velice pěkné. Mám je všechny
Esclarte
Velice pěkné. Mám je všechny ráda, ale je dobře, že se vydal vlastní cestou.