Synové a dcery Filcina netrpělivce

„To jsem já,“ výskne Linkva.
„Já ještě víc,“ tančí Thea.
„Uááá,“ nechce být pozadu Viktorka.
„A já úplně nejvíc,“ zamutuje Sikar.
„Já zas ostrouhal,“ ušklíbne se Apolo.
„My jsme na ústrky zvyklí,“ obejme ho Filcin.
„Dovolila bych si podotknout,“ začne Taura, „že...“
„Ty nejsi dcera, ale máma!“ nenechá dokončit Apolo.
„To je trochu složitější,“ začne pozvolna tatínek...
Pozvolna, pomalu, uvážlivě...
„Pokud nevysvětlíš do tří vteřin,“ řekne Linkva, „nerozumíš tomu!“
„A teď, právě teď,“ doplní druhá dcera, „už ti čas vypršel!“
„Uááá,“ dere se na klín třetí.
„Řekla bych,“ směje se Taura, „že bys trochu té mé pomalejší krve občas uvítal!“