Jí bylo teprve osmnáct a jemu čerstvých dvacet. Svoji byli krátce, když si uvědomili, jak růžově jejich budoucnost nevypadá. Časy byly těžké. Peněz bylo málo a práce v továrnách byla náročná. Musí najít plán B, pokud chtějí děti.
Přišel den, kdy se rozhodli a museli se rozloučit se svými rodinami. Už je neuvidí. Čekal je nový svět, kde každý začíná na stejné startovací čáře. Stačí tvrdě pracovat a úspěšný život je zaručeně nemine.
Terno se nakonec nekonalo. Byli v jedné z prvních lodí, které do Ameriky dorazily. Čekal je tam hlad, nemoci a útoky místních domorodců. Naprostá většina osadníků nepřežila.
Asi neuhodnete, nad čím jsem strávila podstatnou část dnešního dne... (btw. teď už řešíme otroctví).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
"... jak růžově jejich
Lee
"... jak růžově jejich budoucnost nevypadá." Fascinující věta. Smutné. :(
No nechci rýpat, ale v 17.
PanVrchni
No nechci rýpat, ale v 17. století, kdy byli osadníci odkázání na vnější pomoc, ještě neexistovaly továrny a už vůbec ne "americký sen", za kterým by někdo šel - ten se objevil nejdříve v 19. století.
Mluvíme-li o historii USA, tak hodně osadníků umíralo spíš v prvních vlnách v 17. století, kdy se cena cesty do "Nového světa" rovnala jmění dosti bohaté rodiny (takže takto chudý dvacetiletý pár by na ni v žádném případě neměl) a celý podnik byl svou dobrodružností, nevyzpytatelností a nákladností srovnatelný s cestou na Mars, kterou dnes nabízí Elon Musk.