Do Říma

Úvodní poznámka

Tak zase Giordano Bruno, ach jo. Raději bych o něm napsala něco veselejšího.

Fandom

Drabble

(Čekal mírný trest. Vždyť se - skoro - podřídil.)
"Přece odvolal, ne? Nebo prohlásil, že se nechá poučit. Tak ho někam ukliďte, zavřete do kláštera, ale proč bychom ho měli posílat do Říma? Budeme hlasovat. Uvidíte, Benátky si do svých záležitostí mluvit nedají."
...
"Vyžaduje papež? Hrozí interdiktem? Budeme hlasovat."
...
"Hm. Tak si ho v tichosti odvezte."
V Římě se už nepokoušel smlouvat. Nebo možná po letech vězení začal mluvit otevřeně. Protokoly se nezachovaly, podlehly Napoleonovu recyklačnímu úsilí.
"Nemám touhu se kát, nemám před kým se kát, nemám zač se kát."
Cestou na Campo dei Fiori mu pro jistotu dali jazyk do kleští.

Závěrečná poznámka

Bruno měl tu smůlu, že když prošel jedním procesem v Benátkách, kde to chvíli vypadalo trochu nadějně, tak si jeho převezení do Říma a vedení procesu zde vyžádal přímo papež.
Pár těch římských protokolů odněkud nedávno vyplavalo, byly prý nějakou dobu vystaveny na speciální výstavě "100 divů z vatikánských tajných archivů" (spolu s neuvěřitelnou mobilní aplikací, kde si návštěvníci mohli virtuálně Bruna znovu upálit), ale ještě jsem je nečetla.
Věta o pokání je citát.

Téma

DMD č. 22. pro 22. 4. 2018. Téma: Ticho po pěšině