Jako letní obloha!

Beránky na obzoru zezlátly. Vrchní královská švadlena drtila jehlu v umdlívajících prstech. Poslední háček zapínání připevnila jen jedním stehem, bleskurychle probodla látku z rubu a modlila se o čisté zapošití.
Někdo zaklepal.
Švadlena vzhlédla ke své znavené pomocnici. Ta ospale mžourala do východu slunce.
První paprsek pohladil blankytný, zlatem vyšívaný brokát pod jejich rukama, až se oslnivě zatřpytil.
Dveře se rozlétly a do komnaty vtrhla princezna. Spatřivši dokončené šaty, zatvářila se naoko zklamaně, ale vzápětí už se oblékala.
"Šít šaty bez zkoušky je hovadina," zamumlala pomocnice.
Švadlena si odfrkla. "Má vážně hrozně velké - záševky! Tak ještě že vzadu to sedí."