Do posledního soudruha

Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila - což bylo tím, že šetřivý soudruh Žabotinskij nejevil známky života; nemohl tedy jít a zhasnout. Jeho nadřízeného, soudruha Golicyna, plýtvání elektřinou rovněž netrápilo. Byl sice ze správy ekonomické kontrarozvědky, to však nyní, kdy mu naráz selhávala játra i obě ledviny, nehrálo žádnou roli.
“Uhhhhh…”
Jak jen se smál Žabotinskému, když odpadl!
Ale nemůže skončit. To poslední, co má, je hrdost.
Ovšem mohl by se zkusit domluvit.
“Soudružko..?”
Soudružka Octobriana však načíná další láhev a vyzývavě - a téměř střízlivě, sakra! - hledí na rozvědčíka.
Nemá šanci.
Snad to aspoň bude rychlé.
Pozvedne stakan.
“Sázka… je… sázka.”