Univerzální lék

Máme drobný problém se poskládat do taxíku…

„Co vlastně máš v tom obrovském batohu?“ nedá mi to. „Dvakrát denně se nepřevlékáš jako někdo, takže oblečení to nebude…“
„Zas tak velký ho nemám,“ brání se.
„Dvojnásobný oproti mému, a to vleču pracovní notebook.“
„Já mám zase lékárničku, to jsem hlásila předem.“
„Dobrý, ale pár náplastí, Paralen a Endiaron přece nezabere tolik místa.“

Jsem hrdá, že jsem si vzpomněla na dva názvy léků, které jednou za uherský rok použiju. Následuje nicméně výčet minimálně dvaceti dalších, údajně naprosto nezbytných.

„Já ti nevím… mně na všechny cestovní neduhy stejně zabírá nejlíp slivovice. Univerzální životabudič.“