Outdoorové pohádky

Je brzy ráno, teprve svítá, všechno má hnědozlaté obrysy. Pootevřením dveří vnikl do chatky závan chladu a šupin.
Tom zastihl Emu, jak stále ještě sedí na zemi ve změti šňůr a padákového hedvábí.
„Kolik ještě potřebuješ času?“
Usměje se. Usmívá se stále, i když je nejhůř.
„Skoro hotovo.“
Ema přetrhne niť.
Hbitými prsty skládá šustivý materiál.
Houf nervózních rybářů se zvolna přibližuje k chatce.
Nad jezerem se ozve svistot, jako když letí hodně velká labuť. Právě včas!
Do rybářů jako když střelí.
Tom se vyškrábe za Emou na dračí hřbet: „Říkal jsem, že jsme tu jen na skok! Zachovejte paniku!“