Stále se proklínám, že jsem se rozhodla psát sérii. Už jen tři drabble...
Byla nianou. Vítala děti na světě jménem Otce, a vypravovala mrtvé do Zámořských krajů, kde měli strávit věčnost opečováváni Matkou. O své smrtelnosti nikdy příliš neuvažovala.
Studnice jí ukázala mnohé. Viděla národy, které věřily, že po smrti je čeká věčná sláva na bitevním poli. Další se těšili na zahradu nekonečných slastí. Jiní očekávali podsvětní jeskyně plné zlata a drahých kamenů. Jediné ve Studnici nespatřila – skutečnost. Ve všech příbězích, kterých byla svědkem, nenašla žádné z věčné bitvy, zahrady slastí nebo bohatstvím překypujících jeskyní.
Vzala do ruky lahvičku vody z Ostrova Tkadlen. Věděla, co nechá za sebou, ale ne co ji čeká.
Otec a Matka jsou dva bohové, kteří jsou v Deabartu uctíváni. Otec zařizuje věci jako štěstí v bitvě, ale i právo nebo řemesla. Matka má na starosti věci související s koloběhem života, takže kromě zrození a smrti i léčení, ale i chov zvířat nebo úrodu.
Zámořské kraje jsou říší Matky, posmrtným životem. Náboženství je popisuje jako poslední dat Matky jejím dětem - místo, kde si mohou konečně odpočinout od všeho světského trápení.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbí, a neproklínej se!,
Faob
Líbí, a neproklínej se!, další působivý kousek plný tajemného, ve vlastním kánonu uspořádaného světa! Věčná bitva, zahrada slastí i bohatství tak nějak velmi přesně rozděluje všechny toužící... (Ani se neodvažuji pomyslet, kam vlastně patřím...)
Děkuji, to s rozdělením
Lomeril
Děkuji, to s rozdělením toužících mě ani nenapadlo. Uvažuju, do které z kategorií spadají lidi, kteří chtějí svatý pokoj?
Psát sérii je občas náročné,
Killman
Psát sérii je občas náročné, to potvrzuju.
Ale nakonec to není tak
Lomeril
Ale nakonec to není tak hrozné, jak jsem čekala :)