Postradatelný
Téma: Masky
Tenhle kousek jsem vybrala, protože se mi psal hrozně lehce, s radostí, skoro sám. Právě v té chvíli, kdy stojí na hraně, rozvažuje a přemítá, jsem své postavě rozuměla asi nejlépe.
Stál na peronu a sledoval vlak, jak se závratnou rychlostí přibližuje.
Podíval se na další nástupiště. Bylo plné. Parta dětí jela do školy, chlapec ostatním pyšně ukazoval telefon. O kus dál stála mladá žena, sluchátka v uších. Postoj, vzhled i výraz dával jasně najevo, co si o svém okolí myslí. Napravo od ní muž v obleku. Právník? Bankéř? Rychle mluvil do telefonu, tak závislý na iluzi vlastní nepostradatelnosti!
Masky, přetvářka, faleš, pomyslel si, když je sledoval. Všichni žijí v iluzi. A já?
Pohlédl na koleje.
Jsem nepostradatelný?
Rychlík se vřítil na nádraží a s pískotem začal brzdit.
O krok couvl.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pamatuju si ho, je výborné
Pamatuju si ho, je výborné
Díky, to mě těší.
Díky, to mě těší.
Líbí
Pěkně zachycené postřehy z nástupiště, vystřídá otázka bytí, ke které alespoň jednou za život dojde asi většina lidí.
Děkuji za pěkný komentář.
Děkuji za pěkný komentář.
Ano, to byl jeden z velmi
Ano, to byl jeden z velmi malebných korálků Tvého náhrdelníku! Ale bylo jich tam více, co si budeme povídat! :-))
Pořád nechápu, jak dokážeš
Pořád nechápu, jak dokážeš ještě po měsíci takhle mile a poeticky komentovat... Děkuji :)
moc dobré, krásně popsaný
moc dobré, krásně popsaný okamžik
Děkuji.
Děkuji.
Hezký moment.
Hezký moment.
Díky :)
Díky :)