04. Personální změny

„Ano, to by šlo,“ přikývla Nerissa. „Ráda se zúčastním.“
Profesor Ostergaard ji obdařil zářivým úsměvem. „To rád slyším.“
Poslední dvě hodiny seděli v baru hotelu, kde byl profesor ubytovaný, a probírali možnosti a podmínky Nerissiny účasti na expedici na Morinkay. Teď konečně dospěli k domluvě, která vyhovovala jim oběma.
Podívala se do Ostergaardových modrých očí a usmála se. Proč jste si vybral zrovna mě? ptala se v duchu, ale kdykoliv chtěla otázku položit, sevřelo se jí hrdlo.
„Za čtrnáct dní ve středu se budeme scházet v Lanne, bylo by asi nejlepší, pokud byste mohla přijet a seznámit se s týmem osobně,“ pokračoval Ostergaard. „Pojede náš tým, který má za úkol mapovat populaci plazů kategorie X, a tým zaměřující se na magickou topografii. Chystají se proměřovat magické toky na souostroví.“
Nerissa si vybavila, že o tomhle projektu mluvil už kdysi její otec. Tehdy na tom také pracoval někdo z Lanne. Jak se jen…
„Tým vede doktor Bielsky?“ vzpomněla si konečně.
Ostergaard zaskočeně zamrkal. „Vy se s Bielskym znáte?“
„Já ne, táta se s ním potkal, když na Morinkay pracoval.“
„Ach tak,“ usmál se a uvolněně se opřel na židli. „Ne, pan profesor už do terénu nejezdí, ale posílá svoje mladší kolegy. Termín schůzky v Lanne vám vyhovuje?“
„Budu muset najít někoho, kdo si se mnou prohodí směnu. Zavolám vám a potvrdím vám to, ale myslím, že to nebude problém.“

*

Když přišla domů, teta Gretchen seděla u kuchyňského stolu, ruce položené na desce, před sebou knihu křížovek, jako by ji odložila ve chvíli, kdy slyšela Nerissin klíč v zámku.
„Přijala jsi to,“ řekla po jediném pohledu na Nerissu.
Senzibilku jako Gretchen dokázalo málokteré rozhodnutí překvapit, většinou jí její magie napověděla dřív, než někdo cokoliv řekl nahlas. I když Nerissa tetu někdy podezírala, že prostě svoji rodinu zná natolik dobře, že magii ani nepotřebuje.
„Neměla jsem?“ zeptala se Nerissa a otevřela lednici.
„Přesvědčilo by tě snad něco, aby ses toho vzdala?“ zvedla teta jedno obočí.
Nerissa se zarazila s krabicí džusu v ruce. „Jestli víš o nějakém důvodu, proč bych to brát neměla, mohla jsi ho říct dřív.“
„Zavři tu lednici, víš, že pak namrzá. Nevím o ničem konkrétním, mám jen takový pocit. Pascal je stejný jako tvůj táta, vidí jen co všechno by se na tom souostroví dalo dokázat, ale… Leo práci v té terénní stanici miloval, vracel se tam každé léto, pět roků po sobě. Tvoje matka ho mohla prosit, přemlouvat, urážet se, nic nepomohlo. Dosáhla jen toho, že jste ho mohly jeden rok navštívit. A pak najednou jezdit přestal.“
„Stanici přece zrušili,“ připomněla jí Nerissa.
„Až o dva roky později, když ji zničila bouře. A Leo zájem neztratil, fotografie z ostrovů mu vždycky visely v pracovně. Tak proč se jich vzdal dobrovolně?“
Nerissa prudce postavila krabici na stůl. „Dva dny jsem se rozmýšlela a ty jsi neřekla ani slovo. Kam tím vlastně míříš? Mám to odříct?“
„Ne, to ne,“ zavrtěla Gretchen hlavou. „Myslím, že máš jet. Jen buď prosím opatrná.“
„Vidíš, a já plánovala spadnout z útesu,“ odsekla Nerissa a odkráčela.