Z deníku zlomatky 20

Copak mimino. Ale můj ex má strašně moc (a tím myslím fakt moc) sourozenců, bratranců, sestřenic a strýců a všichni jsou si hrozně podobní. To se nedalo, nakonec jsem všechny oslovovala "oye" (poslyš), protože jsem si skoro nikdy nebyla jistá, kdo to je.

Já jsem teda trochu očekával, že padne něco jako "To je MOJE enormní hlava!" :]

Jojo. Sáně je teda opravdu celej a tatínek. :)

Nojo, anebo taky není potomek podobný nikomu. O tom jsem kolikrát přemýšlela, my si v rodině navzájem nejsme nijak moc podobný, akorát ani ne moc výrazně rozdílní, nějaké možné shodné rysy jsou dost sporné. Přitom u mě je prý díkybohu ta záměna v porodnici asi vyloučená.

Pořád, kdo je komu podobný. Mne to pronásleduje ještě teď. Lidi jsou v tomhle prostě strašný.
Dítě je originál.
A podobá se oběma z rodičů, i když třeba záleží na úhlu, ze kterého se na něj zrovna díváš.;-)

On si v tom dítěti stejně každej najde to, co tam chce vidět :-)

:-))) Jo, jo, to dobře známe, když se chceme s manželkou vytočit, je hádka o podobnosti zaručeným receptem!

Prej je dítě po narození z evolučních důvodů víc podobné otci, aby ho přesvědčilo, že je opravdu jeho :o)

Počkej si na fázi "po kom to dítě je"

Pokud neříkají, že se podobá na souseda, šimpanze, anebo almaru, tak je to dobré.

Naše dítě má třeba velmi markantní ďůlek na bradě (myslím tak markantní, že to bylo první, čeho si kdokoli po porodu všiml, a to včetně všech doktorů a sester), který ani jeden z nás nemáme. :D Nevím, co s tím všichni furt maj, a taky mě štve, když mi někdo říká, že je celej táta. Vždyť má moje oči. A uši. A výraz ve tváři. A úplně stejně dělá "eeeee"... :D

Já to mám taky na talíři od jeho narození, že je celej tatínek. Já bledá blondýnka, manžel skoro černovlasý a černooký, takže i když je v obličeji hodně po mně, je prostě celej táta, protože má hnědé oči a vlasy :D A korunu tomu nasadily sestry v porodnici, když se divily, že mám tak tmavé dítě :D