Vejce

“A ne, že to spleteš! Kup křepelčí! Napsala jsem ti to na papírek!” volala za ním manželka ze schodů.
“No jo pořád,” mumlal si pod vousy. “Jsou to jen vajíčka, jaký je v tom rozdíl…”
V krámu sice chvíli litoval, že si nevzal brýle, ale nakonec nějaká vejce vybral. Koneckonců - vejce jako vejce, manželka to nepozná. Zanedlouho už zase přistál na kanapi. Chvíli přepínal televizní kanály, když vtom slyšel z kuchyně utlumený výkřik, následovaný hlukem padajícího nádobí. Nepříjemná myšlenka ho chvíli hlodala v hlavě a potom váhavě zavolal: “Ty mámo, jaký jsi říkala, že chceš ty vejce?! Křepelčí nebo vetřelčí?!”