Na noční výpravě

V místnosti stál kamenný oltář, na něm nádoba s plápolajícím ohněm. Byla noc a všichni spali. Všichni? Ale kdeže!
Dovnitř se potichoučku vplížil Láiónek.
„Buď zdváva, Hestie,“ zašeptal a oheň se radostně rozplápolal. „Psinesl jsem ti tohve.“ Položil před oltář mísu, vzal si z ní jedno cukrátko a hodil ho do plamenů. Uslyšel mlaskání. Posadil se a pustil se do sladkostí. Čas od času daroval bonbón i svatyni. Až zbyl jen jeden. Chlapec se přemýšlivě zadíval na kamarádku.
„Pvomiň, ave vezmu si posvední.“
Domácí bohyně se usmála. Za pár let už mu tohle nedovolí. A jeho to také ani nenapadne.
Velmi se omlouvám, čtu knihu o starých zvycích Řeků a Římanů. Právě jsem u pasáže "krmení" ohňů ;)