To chce klid!

Už mě to štve. Sakra. Co je moc, je moc. Sice, pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí, ale na druhou stranu, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Ano, trpělivost přináší růže a všechno chce svůj čas. Jenže já mám nervy v kýblu a ne ze železa. Už jsem skoro ztratil hlavu a stále dokola zpívám tu starou obehranou písničku. Já vím, že ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká. No, nakonec, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Ale naolejuje-li Julie koleje, či nenaolejuje-li Julie koleje. A jdu je zavřít.