7. kapitola: Oživování

„Doktore Snape, ta Parkinsonová fibriluje.“
Byl na nohou dřív, než to Marietta dořekla. Cestou převrhl věšák na kabáty, trhl dveřmi a rozběhl se na pokoj číslo 6.
Údaje na monitoru životních funkcí blikaly červeně a ukazovaly komorovou fibrilaci, tlak 70/40.
„Do háje!“ ulevil si a popadl elektrody defibrilátoru. „Nabít na 200.“
Marietta nastavila na ovládacím panelu příslušnou hodnotu výboje a kývla. Druhá přítomná sestra přiložila Pansy k hrudníku dva ochranné gelové polštářky a odstoupila od lůžka. Snape počkal, až srdce dosáhne kmitu R.
„Pal!“
První elektrošok nezpůsobil vůbec nic. Křivka srdeční aktivity se nezměnila.
„Romildo, miligram dobutaminu s roztokem do rychlé kapačky.“
Romilda natáhla do stříkačky obsah průhledné ampulky se žlutým štítkem, vpravila jej do zavěšeného vaku a zrychlila průtok infuzérem na maximum.
„Marietto, nabít na 250.“
Marietta přenastavila hodnotu a stiskem červeného tlačítka potvrdila příkaz.
„Nabito na 250.“
„Ustupte! Pal!“
Druhý šok účinkoval stejně jako první. Nic se nezměnilo.
Snape zkontroloval trvale připojený plodový monitor. Tep klesl ze 140 na 110 úderů za minutu.
„Marietto, nabít na 300. Romildo, dejte vědět na novorozenecké, ať sem ihned pošlou inkubátor, pak zavolejte gynekologii, vyžádejte si primářku Sproutovou a řekněte jí, že tu máme indikaci k perimortálnímu císařskému řezu.“
Romilda zvedla sluchátko nástěnného telefonu a vyťukávala příslušné číslo. Na EKG se objevil správný kmit, Snape znovu přiložil nabité elektrody a poslal Pansy do těla další elektrický výboj.
Komorová fibrilace neustala, systolický tlak spadl na 55.
„Neonatologie nám posílá sestru s inkubátorem,“ zahlásila Romilda a vytáčela gynekologii.
„Doktore Snape, pořád fibriluje, systolický tlak 50,“ ozvala se Marietta úzkostným hlasem a pohledem hypnotizovala fetální monitor, kde právě tep plodu klesl na 98.
„Podejte jí 0,5 miligramu epinefrinu centrálně,“ přikázal Snape. „Nabíjím na 360.“
„Doktorka Sproutová říká, že všichni její porodníci jsou vytížení, rodí tam momentálně sedm žen, tři z toho jsou na sále.“
„To snad nemyslí vážně!“ zařval Severus a na malý moment ztratil koncentraci při sledování EKG. Musel vydržet do dalšího intervalu. „Ustupte, Marietto! Pal! Dejte mi to na hlasitý odposlech.“
Romilda stiskla příslušné tlačítko a zavěsila.
„Pomono, tady Severus. Máme tu pacientku ve 33. týdnu s pětiminutovou komorovou fibrilací bez odezvy na elektrošoky. Tep plodu 87. Potřebujeme akutně provést sekci!“
„A co vám v tom brání?“ rozlehl se resuscitačním pokojem podrážděný, krákoravý hlas starší ženy. „Novorozenecké vám posílá inkubátor a sestru, císaře snad dokážete udělat sám!“
„Já nejsem chirurg!“
„Ale jste traumatolog.“
„Anesteziolog.“
„S traumatologickou atestací.“
„Na traumatologii se císařský řez provádí zřídkakdy a většinou jde o post mortem.“
„Tohle je přece také post mortem, jestli se nemýlím. O co vám jde? Pacientka je fakticky mrtvá, nemusíte ji šetřit. Vytáhněte to dítě sám nebo si na to zavolejte chirurgii. Já na vás nemám čas, jsem uprostřed akutní operace rodičky s odloučenou placentou –“
Snape srozumitelným gestem naznačil Romildě, aby hovor ukončila.
„Vytočte chirurgii. Ať sem okamžitě pošlou kohokoli, kdo umí pracovat se skalpelem. Znovu nabíjím na 360. Ustupte, pal!“
Křivku fibrilace na monitoru nahradila přímka asystolie.
„Zástava. Sakra!“
Snape odhodil elektrody defibrilátoru, stáhl lůžko do nejnižší možné polohy, položil spojené dlaně dva centimetry vlevo od hrudní kosti a zahájil srdeční masáž frekvencí sto stlačení za minutu.
„Staniční posílá Blacka.“
„Skvělé. Díky. Teď volejte pediatrii a chtějte Lupina. Marietto, miligram epinefrinu a další dobutamin.“
Marietta aplikovala požadované léky a změřila puls na karotidě.
„Mám hmatný puls,“ oznámila.
„Snažím se,“ zareagoval na to Snape a otřel si pot z čela do límce pláště.
Ve dveřích se objevila Molly Weasleyová v růžovém obleku, respirátoru a chlupatých pantoflích. Dotlačila do resuscitačního pokoje inkubátor a zaparkovala ho co nejdál od pacientčina lůžka, aby nepřekážel.
„Komplikace?“
„Srdeční zástava,“ odpověděla jí Marietta.
„Tep plodu 82. Měli bychom to dítě dostat ven.“
„Jsem téhož názoru, Molly,“ odpověděl jí Severus. „Čekám na zkušeného operatéra, který to tu nepromění v jatka.“
„Už jsme volali chirurgii, Black je na cestě,“ vysvětlila Marietta.
„Marietto, nabijte na 300.“
Snape na malou chvíli přerušil masáž, převzal od sestry elektrody a pokusil se jimi znovu nastartovat srdeční sval.
Bezvýsledně.
Monitor ukazoval tutéž rovnou čáru jako před minutou, z jeho reproduktoru se do místnosti rozhléhal souvislý vysoký tón.
Opět se pustil do intenzivní kardiomasáže.
„Nemůžu se tam dovolat,“ houkla Romilda.
„Cože?“
„Nemůžu se dovolat na pediatrii.“
„Pípněte Lupinovi na pager a zkoušejte to dál!“
Přikývla a odběhla do kanceláře najít číslo na pager doktora Lupina.
„Plodové ozvy 75,“ zahlásila velmi nervózně Molly. „Neměli bychom to dítě vytáhnout ven?“
Snape se podíval nejprve na plodový monitor, pak na digitální hodiny nad dveřmi a nakonec na Mariettu.
„Asystolie už trvá 3 minuty, že?“
„Ano, doktore.“
„Přivezte sem ze sálu sadu na torakotomii, vnitřní elektrody a chirurgické síto 3. Molly, sežeňte prosím doktorku Potterovou. Kde je sakra ten Black? Zasekl se ve výtahu?“
Molly pokývala hlavou a vyběhla na chodbu. Jen co zmizela, dovnitř se vrátila udýchaná Romilda.
„Lupin nereaguje na pager. Na recepci pediatrie to nikdo nezvedá. Mám zkusit ještě někam zavolat?“
„Ne,“ zaskřípal zuby Snape. „Zůstaňte tady a změřte jí puls.“
„Hmatný na krční tepně.“
„Aspoň nějaká dobrá zpráva.“
Ve dveřích se nejdřív objevila Marietta s chirurgickými nástroji a vnitřním defibrilátorem a hned po ní Molly, která sice nepřiváděla doktorku Potterovou, zato však s sebou měla praktikanta Pottera.
„Lily má na urgentním střelné zranění břicha, nemůže se odtamtud hnout. Posílá synka.“
„Výtečně. Pottere, pojďte sem, vystřídáte mě v masáži.“
Jakmile se Harry postavil k lůžku a pokračoval místo něj, Snape přeběhl na druhou stranu, vyměnil si rukavice, nasadil ochranné brýle a rozbalil sadu na hrudní operaci. Pak odstrčil pryč Potterovy dlaně, jedním rychlým tahem prořízl skalpelem kůži, tuk a svalstvo nad sternální kostí, vyměnil skalpel za elektrickou pilu, rozdělil sternum na dvě půlky, vložil retraktor a roztáhl hrudní koš. V otvoru zelo nebijící srdce.
„Pottere, pokračujte v masáži přímo. Marietto, podejte mi elektrody nabité na 25.“
Marietta bezodkladně splnila příkaz a stejně jako ostatní potom napjatě sledovala, co se stane, až se plochy elektrod dotknou obnaženého perikardu.
Nestalo se vůbec nic.
Harry se opět pustil do přímé masáže.
„Nabijte na 50. Tohle je poslední pokus. Jestli zůstane v asystolii, musíme dítě vytáhnout sami.“
Marietta nabila přístroj. Snape vyzval Pottera, aby ustoupil, a podnikl poslední pokus o obnovení srdečního rytmu.
„Nic,“ okomentovala Marietta rovnou čáru na monitoru.
„Ozvy plodu 56, už nemůžeme dál čekat,“ připomněla Molly a rozepnula Pansy pás s ultrazvukovými sondami, aby zajistila čisté operační pole.
Snape kývl a přitáhl si blíž stolek s chirurgickou sadou.
„Pottere, provedu teď perimortální císařský řez. Je důležité, abyste nepřestával s masáží, dokud vám neřeknu. Romildo, běžte najít Lupina.“
Sestřička vyrazila ke dveřím a tam se srazila s doktorem Blackem a jeho studentkou. Ani jeden nevypadal, že by pospíchal.
„Tak co tu máte?“ zeptal se Black otráveným tónem. Teprve když spatřil otevřený hrudní koš a Snapea se skalpelem v ruce, začal jevit známky dokonalé bdělosti. „No do prdele! Ukaž, dej to sem.“
Snape ochotně uvolnil Blackovi místo a dokonce na vteřinu vypadal, že se mu ulevilo. Předal mu otěže a chystal se odstoupit, na plášti a rukavicích už beztak dost krvavých skvrn, jenomže potom k němu proniklo něco, co ho značně znepokojilo.
„Ty jsi pil?“
Všichni, včetně mladého Pottera, který neustával v namáhavé masáži srdce, zaměřili pohled na doktora Blacka. Ten celý zrudl a vzteky zaťal obě pěsti.
„Vážně si chceš v tuhle chvíli hrát na mravokárce? Běž do hajzlu a nech mě dělat moji práci!“
„Zadrž!“ okřikl ho Snape v momentě, kdy se ostřím dotkl kůže pod rozdělenou hrudní kostí. „Polož ten skalpel a odejdi.“
„Nebo co?“ houkl na něj přes rameno výsměšně Black.
„Nebo přistane Dumbledorovi na stole služební hlášení a tobě pak možná výpověď.“
„Á, Dumbledorův mazlíček v akci.“ Jak se zachechtal, dorazil závan alkoholu i k opodál stojícím sestrám. „Jestli mě to nenecháš udělat, tak to dítě zabiješ. Během pár minut je bez pulsu. Vezmeš si to na triko, Snape? Možná, že jo. Nebylo by to koneckonců žádný velký překvapení od doktora z Riddleovy kliniky.“
Do té doby chladný a v rámci možností profesionální Snape popadl Blacka za paži, zkroutil mu ji za záda a vyrazil z ní skalpel, který s hlasitým cinknutím dopadl na vydlážděnou podlahu. Pak jím surově smýknul do kouta jako se vzteklým psem. V obličeji úplně bílý sám z tácu sebral nový nástroj a bez dalších řečí provedl dlouhý střední řez až ke stydké kosti. Rukama oddělil kůži a tukovou tkáň od svalstva, gázou vysušil pole, znovu uchopil skalpel a prořízl jím zbývající vrstvu břišní stěny. Periferně zpozoroval, jak se k němu přikradla Grangerová a fascinovaně mu nahlíží pod ruce. Využil její přítomnosti a pověřil ji držením háků roztahujících peritoneum.
Zatímco Black se namáhavě sbíral z podlahy a mnul si bolavé zápěstí, on už z otvoru v děloze opatrně vytahoval drobné dítě, jemuž se přes průsvitnou namodralou kůži rýsoval každý obratel.
„Dobře, už je venku. Je to chlapec. Pottere, ukončete masáž a zaznamenejte čas smrti. Grangerová, můžete pustit háky. Potřebuji, abyste přestřihla pupečník a zasvorkovala ho.“
Jakmile bylo dítě odděleno od placenty, Snape ho za asistence Molly Weasleyové položil zády na vyhřívanou podložku inkubátoru a začal uvolňovat dýchací cesty. Molly měřila tep na karotidě.
„Bez hmatného pulsu, silně hypoxický. Zahajuji masáž.“
Položila svůj ukazovák na miniaturní hrudník a rychlým jemným tlakem povzbuzovala srdce k činnosti.
„Dýchací cesty volné,“ zahlásil Severus, odhodil za sebe odsávačku, převzal si od Marietty dětský ambuvak s nejmenší dostupnou obličejovou maskou, tou překryl chlapcova ústa a nos a dvakrát krátce profoukl jeho plíce.
Hrudník se nadzdvihl a zase klesl. Snape to několikrát zopakoval, mezitímco Molly pobízela k pohybu srdce.
Harry odpojil Pansy od všech přístrojů, do karty zapsal čas úmrtí a přesunul se k resuscitaci dítěte.
„Můžu nějak pomoct?“
„Není třeba,“ odmítl s úsměvem Snape, kterému se právě pod rukama tenoučce rozplakalo děcko. „Zvládli jsme to. Už růžoví.“
Poslechl si obě plíce, zkontroloval tep a reakci zornic na světlo. Molly mu odebrala krev z paty, zvážila ho a přikryla nahřátou dečkou.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ řekl Harry a dojatě sledoval, jak se ten tvoreček hýbe a jak se mračí. „Vůbec nechápu, jak se nám tohle povedlo.“
„Dobrá práce,“ zazněl ode dveří Blackův hlas.
Když se za ním otočili, už tam nebyl.
Hermiona ale zůstala. Nemohla se na ten uzlíček vynadívat.
„Jakou mu dáváte šanci?“
„Vypadá to dobře. Porodní váha 1950 gramů,“ odpověděla Molly. „Pár týdnů dopékání a bude jako ostatní.“
„Bože, Severusi, prý tu máte nedonošence perimortálním řezem, já se strašně omlouvám, byl jsem ve sprše, dívka, která na své narozeninové oslavě snědla třípatrový pistáciový dort, mě poblinkala od hlavy k patě, pochop, něco takového na sobě nechceš nosit.“
Doktor Lupin právě dorazil, naprosto zchvácený zůstal stát mezi dveřmi a nevěřícně se rozhlížel po resuscitačním pokoji číslo 6.