19. kapitola – Odkaz předků

19. kapitola
Odkaz předků

S knihou byl problém v tom, že se po otočení úvodní stránky se Zorjiným (Zořiným?) věnováním změnila ve směs návodů a poznámek lidí, kteří měli podle všeho dost rozdílné názory na to, co by mělo pomáhat při rozhánění nočních můr a proměně různého smetí ve zlato, za předpokladu, že zlato nebudete s prvním kohoutím zakokrháním už potřebovat, případně jeho návrat do původní podoby koňských koblihů, listí a ustřižených nehtů způsobí bolení hlavy někomu jinému.
Celá jedna strana byla prošpikovaná mnohdy uštěpačnými poznámkami a šipkami odkazujícími k předchozímu textu, takže stránky s tím, jak ubýval volný prostor k psaní, připomínaly spíš mapy velmi zmatečných válečných tažení nebo úkoly typu „Zabloudilo kuřátko. Proveď ho labyrintem kruhů v obilí, aniž by narazilo na lišku, káně a hladového chasníka.“
Občas i ty šipky vyhlížely ostřeji, než bylo nezbytně nutné.
Pisatelé si často nebrali servítky, přestože písmo u každého vzkazu bylo jiné a místy nebylo zrovna čitelné, tudíž jim předchozí autor nejspíš ani nemohl odpovědět.
Šárka nové obraty a poznatky vstřebávala jako notně vyprahlá houba.
„Jen blboun napjatý by mohl teorie rozvíjet o využití bradavic Baby Jagy v léčitelství drobotiny mladší jedenáctého věku.“
„Jitrocel se přeceňuje!“
(V rohu téhle stránky zase byly tři otazníky, zato dvakrát podtržené.)
„Získání bradavic Baby Jagy, toť známá lest, kdy jest lehce balamutitelný elév vysílán na marnou hrdinskou pouť k žertovnému pobavení všeho žactva černokněžnického mlýna. Není překvapením, že se můj ctěný předchůdce v životě mnoho nachodil, leč málo naučil.“
„Kdo je u vás „baba“, vy plevy?“ (Vedle toho byl ještě krátký text v písmu, které Šárka neuměla číst, ale z každého znaku přímo sálala nespokojenost.)
Zora do těch inkoustových (to červené byl inkoust, že?) třenic sem tam vstoupila vlastní poznámkou a pestrobarevnými papírky. Šárka oceňovala, že se snaží uvádět věci na pravou míru a přitom si odpouští osobní výpady. Opravdu se snažila, i když záhadné dovětky „Tohle probereme, až budeš větší.“ nebo „Lepší bude názorná ukázka“ Šárku spíš mátly.
Přesto se na Šárku hrnula spousta informací a ona listovala a přemýšlela, co by mohla vyzkoušet.
Protože nebylo pochyb o tom, že něco vyzkouší. Svrběly ji prsty, ruce, vlastně i lýtka, ačkoli za to mohly spíš kopřivy, do kterých spadla, když jí podklouzla noha a málem při vzácné rodinné procházce spadla do potoka.
Její královský otec už však s jejími sklony vrhat se do vod počítal a královna měla reflexy krahujce, tak ji oba popadli včas.
„Dávej pozor,“ řekla jí královna. „Je ti slabo?“ zeptal se táta.
Na to první kývla, na to druhé zavrtěla hlavou. Nemohla jim přece vysvětlovat, že uvažuje o tom, jak rozdělat oheň jen tak, lusknutím prstů.
Problém bylo, že luskat prsty neuměla. Jak jim to Anna onehdy ukazovala?
Po zbytek procházky, kdy se dloužily stíny a oni se vraceli zahradami zalitými zlatými paprsky, Šárka myslela na kobylince a marně šelestila prsty.
Rodiče se naštěstí nechali rozptýlit Klárou, která večerní písní přilákala pět holubů, dvacet osm sýkorek, čtrnáct vrabců, jednoho kormorána a hejno komárů.

„Princezno, co to zase vyvádíš?“
Šárka nechala nespolupracující prsty nespolupracujícími prsty.
„A jak to sedíš?“
Šárka se pokusila narovnat. Sice se za chvíli začne znovu bezděky stahovat do kuličky jako pásovec v přírodopisné knize, ale chůva by jinak hudrovala dál. Vlastně jí svým přístupem připomínala některé z autorů Knihy.
„Pojď vystřídat Kláru. Vyzkoušíme si další společenský rozhovor. Tvá sestra už to tak hezky umí.“
Klára se na Šárku povzbudivě usmála. Moc to nepomohlo, protože Šárka netušila, která bije.
O čem to zrovna mluvily?
„O čem jsme to zrovna mluvily?“ zeptala se chůva.
Zatraceně. Šárka vydala neurčitě krákavý zvuk.
Oldřich v košíku u okna zachytil očkem její pohled.
Šárka na něj mrkla, ale to už chůva dala ruce v bok, což nebylo dobré.
Klára líbezně zamířila k jejímu místu, a když ji míjela, zašeptala: „O rysech. Bavily jste se o ry–“
„Princezno, vy už taky? Co je šeptem, to je s čertem.“
Před dohodami s čertem Kniha důrazně varovala. Přitom ale nabízela celý seznam triků, jak je možné čerty obelstít pro případ, že by možná výhra převyšovala riziko.
Většinou šlo o triky karetní.
Jenže Šárka žádné eso v rukávu neměla.
„Nuže, co soudíš o této problematice?“ spustila vznešeně chůva. „A co jsme si o ní řekly? Právě teď.“
Naštěstí byla v tomhle ohledu Šárka pevná v kramflecích.
„Rysové jsou samotářská zvířat. Patří mezi kočkovité šelmy, ale to je jasné od pohledu. Vyznačují se štětičkami na špičkách uší a velkými tlapami s polštářkovitými bříšky pod prsty, díky kterým můžou našlapovat naprosto neslyšně.“
Urozená děvčata se začala hihňat, ale Šárka se tím nedala rozhodit a odhodlaně dál chrlila: „U nás žije rys ostrovid. Pro lidi nepředstavuje hrozbu. Leda by jim skočil za krk. Ale to by musel být nějaký omyl. Vyhýbá se nám obloukem.“
Krk chůvy zčervenal jako rak.
„Rodí živá mláďata,“ zpanikařila Šárka. „Chci říct, samozřejmě, že rodí živá mláďata. Je to savec.“
„Princezno.“ Chůva to slovo nezaburácela. Vlastně ho řekla až děsivě tiše. Jenže Šárka měla pocit, že ve vzduchu cítí bouřkový náboj.
Že by? Rychle shlédla ke svým rukám.
Ale žádné světlo je neovíjelo. Jasně že ne. Ještě pořádně neprobrala ani první kapitoly Knihy kouzel.
„Celou hodinu to tu probíráme. Povahové rysy urozených pánů a paní a to, jak je pěstovat a nakolik je vhodné na ten který upozorňovat ve vybrané i jakékoli jiné společnosti. Čekají vás plesy a společenské události, na kterých musíte jako dcery těch nejurozenějších rodů obstát.“
„Aha.“ Jenže když má jednou člověk znalosti, může to být silnější než on sám i etiketa, proto se Šárka přistihla, jak plynule pokračuje: „A pak jsou tu vrcholky v domovské zemi královny Blanky, které se tak jmenují. Malý a Velký Rys.“
Holčičky v komnatě začaly výskat a Oldřich se k nim přidal.
Klárka za jejími zády špitla. „Ach ne.“ A rozpačitě ji poklepala po zádech.
Šárka, která to vlídné gesto ze zálohy nečekala, málem vyskočila z kůže.

Když už nic, strávila ten večer docela příjemnou chvíli s tátou, který projevil zájem o její výuku a vztahy s chůvou. Jakmile mu vylíčila, proč si na ni chůva stěžovala, vráska na jeho čele se vyhladila a přestěhovala se mu do koutů očí. Zdálo se, že ho ta nepovedená příhoda pobavila.
„Jsem rád, že je zase všechno při starém,“ usoudil.
Šárka doufala, že ne. Čekala ji hromada kouzel, která se potřebovala naučit. Aby byla Temnou princeznou v pořádném smyslu toho slova. Ne v tom, kdy vás lidi přehlížejí a pletou si vás se tmou v koutě, kdykoli se kolem prožene vaše mladší sestra.