21 Útěk

Bernard si utíkal sbalit a vůbec si nevšiml, že je sledován.
Bořek už notnou chvíli umíral hrůzou ve výklenku nad schodištěm. Jakmile zjistil, kde stopa končí, div se nezalkl návalem paniky. Ten pitomec! Ani kdyby vlezl přímo do ředitelny, nemohlo to být horší, copak se zbláznil?
Vyděšený lišák se třásl v tmavém koutě a toužil proměnit se v malinkou myšku. Ideálně navždy. Přísná profesorka nenechá kámen na kameni, dokud nezjistí, kdo se k ní vloupal, to bylo tak jisté, jako že svítá a za chvíli sem zaručeně někdo přijde, a potom…Trestem ve škole to zdaleka neskončí. Doma bude další mazec. Věděl, že táta si profesorky Stelly velmi váží a průšvih zrovna u ní Bořkovi nepromine.
U Želmíra, co si počít? Utéct? Zavolat někoho? Vpadnout do kabinetu a vytáhnout Bernarda ven, než tam napáchá nějakou škodu?
Vtom se Bernard vyřítil na chodbu a produsal okolo.
Bořek zahlédl stříbrnou dýku, kterou v běhu nešikovně schovával do rukávu, a zajíkl se ohromením.
Srdce se mu vzrušeně rozbušilo. Rázem zapomněl na všechny rozhněvané autority a letěl za Bernardem.
Dýka se mu totiž zdála děsivě povědomá. Musí se za každou cenu přesvědčit, jestli se nespletl.
U Bernardovy chatky smykem zabrzdil a nakoukl dovnitř otevřeným oknem.
Mladík chvatně sbíral svoje věci a bez ladu a skladu je házel do rozevřené krosny. Dýka ležela na stole.
Bořek napínal zrak, aby rozeznal rytiny na čepeli a znak na rukojeti. Určitě! Je to ona. Mnohokrát ji držel v ruce a uchváceně si ji prohlížel. U Želmíra, jak se ocitla tady v Budči? Vzal ji Bernard z kabinetu nebo už ji měl u sebe? A k čemu ji má?
Bernard hodil do batohu tlustý zimní svetr a zašel do koupelny.
Bořek bez rozmýšlení využil příležitosti, v liščí podobě vskočil oknem rovnou do krosny a zahrabal se pod huňatou vlnu.
Za okamžik ucítil, jak navrch dopadly nějaké další předměty, řemínky se zadrhly a krosna se zhoupla, jak si ji Bernard nasazoval na záda.
Není cesty zpět.