Zapadlí vlastenci

„Kombinace bezedné pravověrnosti,“ praví ředitelka sekce dopravních bobříků a potkanů, „s nebetyčnou naivitou je, Viléme, vždycky smrtící. Asi jsem tvou největší fanynkou, protože jedinou.“
Výskal by si, když jej víská ve vlasech v zastrčené vísce někde vysoko v horách, kam oko kamery ještě nedohlédne, jenže příliš zaujat bolestným poznáním.
„Idea zásluh je velkolepá,“ odmítá zříci se všeho dosavadního, „ale podvádíte-li všichni, tak ji przníte!“
„Což mi připomíná…“ nadechnou se ústa nad ním.
Drže slovo, vyčkává vypravěč, co na to jeho hrdina.
Až když není pochyb, nechá ho zašeptat: „Heleno!“
Manžel Horký-Hlavín doma dumá, kde se drahá polovička tak dlouho toulá.