Plamínky

Horko. Hrubá kůra a třísky, zarývající se do bosých nohou. Tolik tváří kolem. A ten křik. Prodírající se až do jejího nitra a trhající její orgány na kousíčky.
Plameny olizují holé maso. Ruce přivázané k vysokému kůlu. A ten neustávající křik. Chce si zacpat uši. Chce ten děsivý zvuk zastavit. Neuvědomuje si však, že ten křik je její.

Gita se poplašeně posadila. Snažila se popadnout dech. Celé tělo měla v jednom ohni. Ten sen se zdál tak živý. Skutečný. Podívala se na vedlejší stranu místnosti, ale Di pokojně spala dál. Gita však věděla, že už neusne. Už se tam nevrátí.