Navečer

„Cože, už?“ podivil se: „ověřte mi to,“ houkl na podřízeného, který obratem vyrazil.
Poškrábav se na bradě, hleděl na muže, který stál bez hnutí a opatrně se mu vyhýbal pohledem. Chtěl být nekonfliktní, ale nepůsobil servilně. Vlastně se mu docela líbil.
Divná věc, po vší té nekonečné, otravné habaďůře to vzalo takhle rychlý konec. Snad se lid aspoň trochu pobavil a nebudou mít hned potřebu nahánět mi někoho dalšího.
Přestal si čekajícího všímat. Slunce se blížilo k západu.
„Je mrtev, Domine.“
Budiž…
„Vydejte mu jeho tělo, ať si ho pohřbí!“
A dnes ať už mi vlezou všichni Židé na záda.