Je to už šest let(!), co jsem napsala tohle drabble. No - pohádka je stále nedopsaná, příběh za ní odložený k ledu, až zase jednou bude čas a síla nad ním pořádně přemýšlet. Ale on mi vězí v hlavě pořád stejně. A na tohle téma jsem nemohla jinak. <3
Dá se číst i bez kontextu.
Stejně jako před těmi šesti lety ♫♪♫
A někdy zůstane sedět na břehu dlouho do noci, kdy i Město utichne a odevzdá se na chvíli snům, a tehdy dýchá vzduch, který mu připomíná časy kdysi dávno, a připadá si jako ta řeka, vzdálený a vykořeněný, příliš rozvětvený, rozmělněný, zbavený síly, která kdysi vřela peřejemi, v dobách, kdy do vody padaly hvězdy, kdy tekl jedním jediným jistým proudem a celý svůj tok, všechny meandry a zákruty, divoké vodopády i ostrovy v tišinách měl pevně pod kontrolou.
Tehdy si tolik přeje vrátit se k vlastním pramenům, zhluboka se nadechnout a alespoň na chvíli zase vědět, že svět je správně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
úžasné
Aries
už je v oblíbených
Děkuju moc <3
strigga
Děkuju moc <3
Až se tají dech...
HCHO
Až se tají dech...
Děkuju!
strigga
Děkuju!
nádherné
Tora
nádherné
:-) Děkuju
strigga
:-) Děkuju
Překrásné.
Aplír
Překrásné.
Moc díky!
strigga
Moc díky!
Toho bych si ráda přečetla
Gwendolína
Toho bych si ráda přečetla víc. <3
Moc krásné.
Tlegy
Moc krásné. To by byl film. :-)
To je tak působivé.
Owes
To je tak působivé.