Nečti diskuze, nečti diskuze, nebo... z toho napíšeš drabble.
Sled slov dopadne, roztříští se a střepiny trhají, rvou a berou, střípky ledu se uhnizďují v očích i srdcích, třeba nechtěné, ledový jed se šíří, pomalu zapouští kořínky a čeká na něco, co mu dovolí se rozrůst v ničivou pustou pláň mrazu, kde každý chrání jen sebe.
Nad zbraní se usmívá v rámečku fanda fotbalu nebo máma, hrdě objímající vlastní dcerku.
Daleko u pramene stojí dětský strach hltající snadnou potravu; všechno, co leželo na dně skříňky, přebírá konečně vládu, prameny sílí a rozvodňují se – a chvilkové zadostiučenění ega ničí cizí životy pár kliknutími. Naděje v koutku tiše čeká na lásku.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásně psychologicky uchopený
Menhir
Krásně psychologicky uchopený drabble <3
Brr, z toho mě obchází mráz a
Keneu
Brr, z toho mě obchází mráz a ty prameny tohohle duševního bahna jsi vystihla perfektně.
Je to děsivé, ale vlastně
Esti Vera
Je to děsivé, ale vlastně napsané hrozně poeticky, líbí!
Tak tak, souhlasím.
mila_jj
Tak tak, souhlasím.
Celé je to strašně krásně
Owes
Celé je to strašně krásně napsané, svíravě pravdivé a poslední věta je jak pepřák do obličeje. (Poslední veřejnou diskusi jsem četl tuším před deseti lety. Od té doby mám relativní klid v duši, přestože o existenci hrdinů za klávesnicemi vím.)