O matení slov mezi vločkami
Taková ukončovací blbost (že by závan bjb?) po hlavním dramatu.
Na Vídeň padal první sníh, když se potkali před oděvním podnikem herr Wernera. Konstantin byl v dobré náladě, vracel se z konkurzu do souboru Theater an der Wien. Konečně (dá-li Bůh) opera! Willi šel z gymnázia, jako se z něj vracívají všichni patnáctiletí dobrodruzi – poražen na duchu, ale svobodný.
„To jste vy! Zdravím.“
„Pan Sternbach mladší,“ usmál se Konstantin. „Jak se mají rodiče?“
Pokrčil rameny. „Pořád stejně špatně.“
Chvíle ticha se nepříjemně protáhla.
„Pro sledování máte talent,“ řekl nakonec Konstantin a Willi překvapeně vzhlédl od svých bot.
„Jednou ho využijete ve vývinu.“
„Ve vývinu?“
„Výzkumu?“ nadhodil a mládežník se ušklíbl.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
pěkný
pěkný
Díky.
Díky.
"pořád stejně špatně" :(((
"pořád stejně špatně" :((( nééé
Ale drabble super
Děkuju!
Děkuju!
Tak se docela spřátelili.
Tak se docela spřátelili.
Mladej zpytoval svědomí a
Mladej zpytoval svědomí a Konstantin je rozumný dospělý, který si ještě pamatuje věk blbosti :).