Zamčený

Našla mě vychovatelka, příšerná slečna Emeryová. Vytahala mě za ucho, a snad by mě tak vlekla až do salonu, kdybych přitom nevřískal jako pavián.
Zastavili jsme na schodišti.
„Mám vás akorát,“ řekla mi. „Myslím, že vám raději zamknu pusu.“
A dělala, že mi zamyká pusu a klíč schovává do kapsy. Od té chvíle jsem byl potichu jako myška.
Později přišli hosté a já měl recitovat. Stál jsem v salonu, jazyk za zuby a krčil jsem rameny. Má matka rudla.
Slečna Emeryová měla odpoledne volno; klíč odešel s ní.
Jedině, že byste zavolali zámečníka, myslel jsem si, culil se a mlčel.