Odtržení

Will to ucítil až po chvíli - ten divný pocit, ne úplně bolest, jako napnutý provaz někde od páteře. Jak se vzdalovali, chvěl se jako struna. Lyra už se schoulila na podlaze přívozu, vzlykala a mumlala omluvy, které jejich cíl nemohl slyšet.
Napětí rostlo, dokud skoro nedoufal, aby bylo konečně po všem. Cokoli bylo lepší než to nekonečné čekání.
Na okamžik zahlédl na opačném břehu nezřetelný tvar. Stál vedle Panta a Willovi připadal divně povědomý.
Pak lano konečně prasklo. Will se musel kousnout do jazyka, aby nevykřiknul.

Svezl se na zem vedle Lyry a doufal, že mu jeho démonka někdy odpustí.