Trochu nechutností
Asi jsem zvrácená, ale miluju, když k obědu vykuchám vnitřnosti zvířat.
Ten pocit, když držíš v ruce ještě teplé orgány… Hmm tak ten je k nezaplacení.
Pamatuju, když jsem to cítila poprvé.
„Dědoooo, co děláš?“
„Co by? Připravuju si tady kladkostroj.“
„Kladkostroj?"
„No, pomocí kladky a páky zvednu toho čuníka, abych ho mohl vykuchat.“
„Smím se dívat?“
„Jasně.“
Dlouhým nožem rozpáral jeho bříško, ze kterého vytékaly litry krve. Jednou rukou do něj hrábl a do lavoru se vysypaly vnitřnosti.
„Pojď si sáhnout.“
Přihopkala jsem.
Dotkla se střev.
Projel mnou naplňující pocit.
Od té doby jsme s dědou nerozluční kuchači zvířat.
Paradox je, že maso nemusím a vnitřnosti se mi hnusí :D.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak teď nevím, jak tu osůbku
mamut
Tak teď nevím, jak tu osůbku uchopit.
Trochu z ní jde strach, trochu zvědavost, co z toho bude.
zvláštní
Aries
zvláštní
To je fakt zvláštně
Roedeer
To je fakt zvláštně převrácené. Já maso jím a domácí preferuju, všechno připravím, vyčistím, to jo, ale zabít to nedokážu. Takže vlastně respekt všem, co to dělají pro nás ostatní masožravce, at už jsou pohnutky různorodé.
Jen
tif.eret
taková poznámka- když se zabité prase věší, už je předem vykrvené, takže při rozříznutí břicha z něj už žádná krev neteče.
Děkuji za upozornění.
Gabriela92
Děkuji za upozornění.
Upřímně tyhle věci moc nemusím, takže jsem neměla chuť to dopodrobna zjišťovat :D. Ale Je to pro mě velké ponaučení do budoucna :).