Navazuje na Volný pád, ale z opačné perspektivy.
Azirafal s otevřenými ústy zíral na vysypané sklo okna v Crowleyho ložnici.
„Crowley! Viděl jsi to?!“ Adrenalin neužíval často, ale zato pořádně.
Zmíněný démon se zvedal ze země, celý pocuchaný (část pocuchanosti, nutno říci, s útokem archanděla nesouvisela).
„Já jsem vyhodil Michaela z okna!“ zvolal Azirafal nadšeně. „Co budu dělat? Vyhodil jsem Michaela z okna!“ dodal zděšeně.
„Máme problém, anděli,“ odtušil Crowley.
„No to bych…“
„Máme být mrtví.“
Azirafal se zamračil: „Čekal bych aspoň trošku vděku.“
„Přemýšlej! To, že nejsme už oba rozmázlí po stěnách, znamená, že…“
Anděl zbledl. „Měla hrozně divné oči…“
Crowley si ty svoje znovu zakryl brýlemi.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ten přechod od nadšení k
Wolviecat
Ten přechod od nadšení k zděšení v jedné větě je velmi Azizafalovský
Děkuju, v to jsem doufala :).
Smrtijedka
Děkuju, v to jsem doufala :).
Jak se ten holomek nejdřív
Owes
Jak se ten holomek nejdřív raduje. Prý čekal bych trochu vděku!
Jsem ráda, že to tak
Smrtijedka
Jsem ráda, že to tak prociťuješ :D.