Rozhlédni se - člověče

Prosperující aglomeraci. Zbožím přetékající obchody, výlohy jako ze žurnálu, úspěšní obchodníci a šťastné spokojené páry, držící se za ruce. Město, jak má být. Seděl jsem na ulici, na kamenném kvádru, jež byl součástí jakéhosi sousoší.
Hleděl jsem upřeně před sebe a po delší chvíli jsem začal vnímat, jak se čas okolo mě zpomalil.
Kam jdou všichni ti lidé. Proč právě tam, kam jdou? Pán s diplomatkou. Maminka s kočárkem, student s batohem na zádech. To zde opravdu všichni žijí? Jen jeden bezdomovec na druhé straně ulice - sedí, jako by se ho to netýkalo. Jen sedí. Nikam nejde. Mám taky odejít?