Tam, kde zlato ztratilo cenu

Cítím se nepatřičně, když vstupuji do cizích domů, i když vím, že jsou roky opuštěné a dveře dávno vylomil někdo jiný.

Nic není na svém místě: Šuplíky vytažené, dvířka skříní otevřená… jen na komodě leží netknutá šperkovnice.

Prsteny, řetízky, hodinky… tyhle věci dávno ztratily hodnotu, cenu mají jen o málo větší než kočičí zlato. Nikoho nezajímají, nikdo je nepotřebuje.

Nic potřebného pro přežití v tomhle domě není, přesto vystoupám ještě do patra. Třeba najdu něco, co má cenu zlata jen pro mě, co ostatní nechali být. A opravdu! Hned v prvním pokoji celou jednu stěnu pokrývá knihovna nacpaná k prasknutí.