Vzteklá růže

„Hé-éj já jsem tady!
Všimli jste si? No jistě, jen mě ignorujte. Tss, to jsem si nezasloužila.“ Usušená růže se rozzlobeně naklonila ze svého místa ve váze na polici.
Pod ní u stolu seděla rodina. Rodiče a tři děti. „He, taková nevděčnost. Já jsem prosím svatební růůůže! Zajistila jsem vám rodinné štěstí! Cha, krátký pochod kostelem, jedna fotografie a to je všechno? Pak šup na polici a dál se neznáme.
No prosím, já tu pro nikoho nemusím být.
Růže ještě chvíli pokračovala ve spílání, pak se protáhla a spokojeně pohlédla na rodinu. Není nad to, provětrat si po ránu plíce.