Chladná voda života

Lazebnice se dotýká jeho ramen. Mne unavené svaly. Strázně dlouhé cesty se smývají spolu s prachem a špínou. Nastupuje touha.
„Annemarie…“
„Ano?“
„Kolik stojí noc s tebou?“
„Jídlo na zítřejší den, pane,“ řekne tiše dívka.
A on, muž, který nikdy netrpěl nedostatkem, se usměje svému štěstí.
„Namasíruj mi celé tělo,“ vyzve ji chraplavě. „A to všechno ostatní. A rozpleť si copy.“
„Jak poroučíš, pane.“
Voda se lehce zavlní, když jen v košili a s vlasy jako Panna Marie vstupuje k němu.
Ve stojaté louži vedle kádě se na okamžik mihne její prázdná tvář a hned zase mizí.
Uvnitř nic není.