Zlatý most

Osiřelou tančírnu navštěvovalo slunce o polednách. Nahlíželo škvírou mezi střešními trámy.
Zlatý prst laskal planou růži z kostí krále parketu. Dotýkal se popela z tanečních střevíčků, živícího vzácnou orchidej. Zkoumavě kroužil kolem drobných zvonků zrazených konvalinek. Pomsta dosud nevyvanula.
Na půlnoční staně údolí zpívaly sasanky, rozkvetlé z lásky. Lehké, něžné a bezbranné. Pro sebe nežádaly nic.
Paprsek se rozzářil. Z těch povstanou nové bytosti.
Na rozhraní světla a stínu, v čisté proudící vodě, stála volavka. Pamětnice lidských tanců. Pozorovatelka touhy po pomstě. Svědkyně tiché oběti.
Rozepjala křídla.
Stříbrné peří zachytilo sluneční paprsek a proměnilo ho v mihotavý most mezi světy.