V mé paměti

Prababičku znám pouze z vyprávění. Jednou v osmdesáti vyskočila za jízdy z tramvaje do náručí policajtovi. „Eh, babičko, ve vašem věku?“ zeptal se konsternovaně. „No co, každý je starý jak se cejtí,“ odvětila a šupajdila pryč.
Moje babička byla dobrosrdečná a pokroková žena. Až jako dospělá se naučila plavat a bruslit. Znala esperanto, nikdy ho však nevyužila. Stáří strávila na venkově.
Moje matka ráda cestovala, ale tenkrát mohla poznávat jen naší vlast. Byla moudrá, mírná, uměla krásně kreslit a hrát na klavír. Milovala poezii a přírodu. Její vztah s manželem byl začarovaný kruh.
A její dcera? To nemohu objektivně posoudit.